První den

Mlaďounká servírka přiběhla ke své starší nadřízené v slzách.

„Nemůžu za to, opravdu za to nemůžu!“ plakala a drobná ramena se jí třásla.

„Copak se stalo, děvenko?“ zeptala se jí. Než se jí však stihlo dostat odpovědi, uslyšela hádku z rohu hotelové restaurace.

„Neslýchané! Taková ostuda!“

„Pane, ale to-,“ jiný číšník se pokoušel muže uklidnit. Nebylo to ale nic platné.

„Dostal jsem chleba nakrájený na osm kousků. Osm! Osm! Výslovně jsem si přál, aby to bylo devět nebo tři! Všichni tady to vědí!“

„Z toho zákazníka si nic nedělej, děvče,“ poplácala vedoucí dívku po ramenou. „Brzy si na něj zvykneš.“