Je načase

Pevně se jí držím za paži. Je sice vyšší jen o několik centimetrů a je podstatně hubenější, ale přesto doufám, že se za ní trochu skryji. Veškeré mé psychické přípravy byly k ničemu. Blížíme se ke skupině dívek. Ještě jednou se na mě otočí a docela povzbudivě se usměje.

„Tohle je Danča,“ představí mě se zářivým úsměvem, když se se všemi přivítá. „Dani, tohle jsou moje kamarádky,“ hned řekne mi jejich jména. Už teď jsem je zapomněla.

Jedna z nich natáhne ruku, chce si se mnou potřást.

„Pozor, kouše,“ zasměje se mé děvče, za nímž se stále ještě trochu schovávám.