Finito Terminal

„Finito! Graca Terminal,“ zahlaholil řidič rozhrkané žluté tramvaje. Dvakrát zazvonil, aby dal cestujícím jasně na srozuměnou, že to myslí vážně. Pak vystoupil z kabiny, zamknul a šel na cigárko. Lehce před půlnocí se na malé točně, uprostřed starého města ocitl hlouček zmatených cizinců, kteří neměli ani ponětí, jak se dostat nazpět do svých hotelů.
K. se rozhlédl kolem sebe. Odhadoval správný směr. Po chvíli vykročil k potemnělým schodům.
„To bych nedělal, senhor,“ ozval se za ním dědula bafající dýmku.
„Proč? Přepadnou mě tam?“
Děda se rozesmál v obláčku namodralého kouře.
„Kdepak, senhor. Ale na těch schodech se leda tak potlučete.“