Nic mě nerozhází
Poživačně se zakousl do křupavého košíčku z listového těsta, až cukr poprášil celý jeho obličej. Znovu vychutnával voňavé pasteis, křehké jako něžný vzdech víly.
Seděl na balkoně nad lanovkou. Užíval si snídani, kterou si jako každého rána přinesl z nedaleké pekárny.
Postarší tetka naproti, kterou si sám pro sebe pojmenoval Carmelita, právě natahovala šňůru na prádlo. Vesele mu zamávala. O patro níž si elegantně olizovala tlapku černá kočka.
A na opačné straně ulice právě začalo velké bourání. Sbíječky, štěkavé pokyny políra, kakofonie industriálního živlu.
Jen se usmál a oblízl si prsty poprášené skořicí. Rozhodl se, že tento den bude výjimečný.
Koncert zkázy v podobě hluku z nedalekého bourání domu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mám hroznou chuť na pastel.
Mám hroznou chuť na pastel. Fakt děkuju. :D
No jsem zvědav jak dlouho ten
No jsem zvědav jak dlouho ten kravál vydrží snášet...