Otázka života

Ráda se vracím k těm dávným dnům, kdy jsem nebyla stará, kdy jsem neměla zkušenosti a i když jsem chybovala, nebylo těch chyb tolik, jako dnes. Ale to dá přeci rozum, no ne?
I já jsem měla vzor, učitelku, dámu, ke které jsem vzhlížela a která mi byla velmi blízká, přestože byla taková ke všem.
Ale vždy mi říkala: ,,Ty jsi opravdu výjimečná, něco v tobě je, nějaký potenciál."
A komu by to nelichotilo, komu by se nelíbilo tohle slyšet? Ale mám podezření, že to říkala kdekomu, když pro ni byli všichni důležití.

Taky říkala: ,,Až umřu, budu skutečně žít."