Mexiko, Náplavka a my
Nesoutěžní, bez nároku na bod.
Kafe se zmrzlinou, které usrkujeme pestrobarevnými brčky. K ekologii mají asi tak blízko jako velká uhelná elektrárna, ale na chvilku to neřešíme.
Modrá obloha a sluneční svit matou, vítr je pořád děsně studený. Mžourám do sluníčka. Jedno zkoušení za námi, nespočet před námi, ale pro teď jsme tu jen my čtyři a Praha.
Sedíme okolo stolu a smějeme se… těžko říct, čemu přesně. Talíře kolují, ruce se natahují po tom posledním jídlu, které nezkusily.
„Ještě jsem neměla to tacos!”
Čtvrté pivo stojí neotevřené na lince.
Vpadneme do mrazivého večera. Praha se začíná pomalu rozsvěcet.
Prostě jenom jsme, tady a teď.
Nebyla jsem si jistá, že tam je téma dost patrné, tak jsem spíchla horkou jehlou něco jiného a tohle si sem pověsím jen tak pro radost.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Úplně v tom cítím
Úplně v tom cítím pozkouškovou euforii.
Ach ta nostalgie!
Pěkně vykreslená nálada po
Pěkně vykreslená nálada po zvládnuté zkoušce. :)
Moc děkuji za krásné
Moc děkuji za krásné komentáře :)