Štěstí je relativně konkrétní

Přežila leccos.

Vzpomínku na koncentrační tábor.

Strhání důvěry z lidské schránky, jako se strhne náplast z otevřené rány.

Ošklivou bytost začínající na velké R, která otevřenou ránu ještě rozjitřila. (Nebo to možná bylo naopak. Nejdřív rána s velkým R, pak srdce, letící oknem ven.)

Její okamžiky štěstí spočívají v rodině, v mazlení se s činčilou, která má Osobnost, a dalšími nespočetnými a těžce identifikovatelnými čtyřnohými tvory, kteří mají také Osobnost, a ve vyhrožování neonacistům vzduchovkou. V noci. Na hřbitově.

A někdy v běhání.

Snad se ta dáma opravdu cítí šťastná.

A pyšná, na to štěstí.

Má totiž proč, krásná paní.