Okno jako příležitost

Stál přede dveřmi a chvěl se nervozitou. Má nebo nemá?
Když oblékl kutnu učitelů a stal se Strážcem světla, doufal ve vlastní malou školu. Věřil v sílu vzdělání! Jenže pak se dostal… sem.
Nebyli takoví všichni! Aspoň doufal. Jenže pak našel ty děti.
Dostával příkazy, které nenáviděl, ale nedokázal se vzepřít. Takže nenáviděl i sebe.
Pak přivedli toho mladíka. Prý hudebník. Tak půvabný! Jenže oni ho zlomí, jako kdysi zlomili jeho.
Aspoň jednou se vzepřít! Klíče od cely měl…
Šel. Chlapec byl ostražitý, nemluvil.
Nemohl mu otevřít dveře, okno muselo stačit. Nebylo vysoko.
„Uteč,“ zašeptal.
Tiše ho za ním zavřel.