DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

"Můžeš mi říct, jak nás,kurva, našli."
"Boha, těch otčenášů, co ti Dominik napaří..."
"Crevane!"
"Jak mám vědět, jak nás našli?!"
Kolem nich létaly kusy skály do kterého bušila palba z těžkého kulometu.
"Tam,"ukázal Crevan k severu. Bylo tam skalní okno.
"Si děláš prdel!"
"Vidíš jinou možnost?"
Pedro si ho měřil, jako by se snažil odhadnout, jak moc šílený ten nápad je.
"Pujdu první."
"Fajn."
Nádech.
Výdech.
Připravit se.
Skok.
Trochu se sklouzl po skále a zastavil na římse. Pod ním dvacet metrů.
"Defenestrace,"vydechl.
"Pojď."

Pedro si povzdechl.
"A Beránek rozlomil čtvrou pečeť...,"zamumlal.
"Na siváku jezdím já!"

Nechvalně proslulý trenér ptačích akrobatických letců, tyran křiklavý, opět rozvířil stojatý vzduch svými nekonvenčními metodami. Známý bulvární novinář, hadilov písař, totiž přinesl několik anonymních svědectví o způsobu, jakým tyran vyhledával sportovce, s nimiž by navázal spolupráci.

Potenciální kandidáty si prý zval do své pracovny ve vysoké budově, kde je bez pozdravu a bez varování vyhodil z okna. Pak sledoval, jak si se situací poradí.
Zkouška dokonce jednou málem dopadla tragicky. To když do místnosti omylem vešel tučňák, který si spletl dveře.

Tyran si samozřejmě nastalý skandál nechce nechat líbit.
„Já zjistím, kdo zpíval – a pak mu přistřihnu křídla,“ dodává výhružně.

"I'll bet you're not used to these, huh?" The young man had two left eyes. She knew it was impolite to stare, but what else could she do? It was already watching her.

"I'm sorry," she said, finally, realizing he'd asked something. "What?"

"We call them windows," he said, speaking slowly. "They let us see outside our houses. The fancy kind has glass in 'em."

"We have windows in the vault."

The boy frowned. "Underground? How come?"

"So we can see outside our houses."

"Into what?"

The idea froze her, but not before the mini-nuke threw her out the window.

Vyhodila ho z okna těžká teologie a únava.
Vylezli oknem sami, dřív než se po nich někdo začal ptát.
Spustili ho z okna v koši, aby unikl rozlícenému davu, který by ho jistě rád shodil.
Jediným pohledem vyhodil z okna svoji důstojnost i věrnost.
Na kolenou svrhl z otevřeného okna poslušnost královu příkazu.
Oknem do rozpálené pece letěla jeho nevíra i ego.
Vyhodil oknem nesplněné sliby spolu s příkazem ke vraždění nevinných dětí.
Od umyvadla z okna svrhl rozsudek.

Kolik toho z našich duchovních oken musíme defenestrovat my?
A končí na kopích pod nimi častěji to špatné, nebo to dobré?

Zahrada mariánská. Krvavá, plná rámusu, prachu a dýmu, tříštící se štěkavými zvuky. Vzduchem létaly drobné částečky písku a kusy kovu.
Zahlédl toho druhého ležet po boku muže se světlými vlasy. Oba zůstávali přikrčení na úpatí kamenného masivu, nedaleko doširoka otevřeného průzoru ve skalách. Podívali se na sebe, kývli, a ten druhý zmizel za balvanem, který byl Renardovi povědomý, protože se u něj před krátkou chvílí uložil ke spánku.
A pak jako kdyby jím něco prudce škublo.
S trhnutím se probral, rozhlédl se a strnul. Po zádech mu přeběhl mráz.
Byl na opačném konci kamenného okna, ke kterému nevedla žádná cesta.

Tori has always been the protective older sister but during the time Charlie was being bullied at school, she swore she would never let this happen again. And for a while, everything was fine. But then, Charlie admitted to her that Harry and his mates said some awful things to him. Her eyes went from blue to red to black.
The next day, Harry and his mates were not in school. Charlie later learned that there was a horrible accident. The boys fell out of their windows and nobody knew how that happened. A mystery that might never be solved.

Sešli se v přístavu. Tady bylo vždycky co zajímavého vidět.
„Hlavně nikoho neobtěžovat,“ znělo zlaté pravidlo.
Norman měl rybáře rád. Většina z nich se o děti nestarala.
Malcolm je měl taky rád. Většinu z nich znal.
Sorley se svezl s nimi.
Na loď. Tu velkou.
Nikoho neobtěžovali; pomáhali nakládat prázdné pěstební koše.
Možná se trochu poprali, v dobrém.
Možná, nikomu to neříkejte, jeden z nich spadl nebo byl postrčen do vody a ostatní dva ho skočili zachraňovat.
Nebylo třeba.
Možná vymysleli další zábavu.
Při proskakování lodním okénkem se nedotknout okraje.
Výzva i neskutečná zábava. Menším to jde lépe.
Jednou vyrostou.

Stál přede dveřmi a chvěl se nervozitou. Má nebo nemá?
Když oblékl kutnu učitelů a stal se Strážcem světla, doufal ve vlastní malou školu. Věřil v sílu vzdělání! Jenže pak se dostal… sem.
Nebyli takoví všichni! Aspoň doufal. Jenže pak našel ty děti.
Dostával příkazy, které nenáviděl, ale nedokázal se vzepřít. Takže nenáviděl i sebe.
Pak přivedli toho mladíka. Prý hudebník. Tak půvabný! Jenže oni ho zlomí, jako kdysi zlomili jeho.
Aspoň jednou se vzepřít! Klíče od cely měl…
Šel. Chlapec byl ostražitý, nemluvil.
Nemohl mu otevřít dveře, okno muselo stačit. Nebylo vysoko.
„Uteč,“ zašeptal.
Tiše ho za ním zavřel.

Kočí a nádeník krok sun krok postupují s davem a vsakují se do kostela. Je to taková ta doba, kdy si jen tak povídáte s ostatními o věcech, co se dějí, protože jinak se na sebe můžete jen hloupě culit.

"Co to Slavata udělal? Vypálil kláštery?"

"Nic takovýho! Nechal zavřít dva kostely."

"Uzavřel kostely?"

"M-hmm"

"A co Thurn?"

"Vyrazil na hrad s dalšíma protestantama. Ty se Slavatou a Bořitou dali řeč. Pak je dostrkali k oknům a shodili dolů. Místodržící plachtil dvě patra. Dole byl takovej sráz. Místodržící ho srolovali. Vod tý doby viděj všude panenku Marii."

"Pěknej průser."

"M-hmm."

V Bradavicích zažil hodně. Ale když viděl, jak dopadli Weasleyovi… On ty kluky nenáviděl, pořád se mu pletli pod nohy, ale tohle ne…
Mátožně stoupal po schodišti. Paní Norrisová běžela napřed. Zmizela mu z dohledu. Slyšel náraz něčeho o stěnu. Pak ticho.
„Ne!“
Vyběhl nahoru. Najednou stál tváří v tvář muži s umělým okem. Pošuk. Paní Norrisová ležela na zemi a nehýbala se.
„Moje kočka!“
Zhroutil se vrahovi u nohou. Moody neříkal nic. Filch vystřelil vpřed. Byl slabší, ale měl výhodu překvapení. Moody najednou nebyl a okno za ním bylo vysklené. Filch zůstal sám na podlaze. Pak se ozvalo zamňoukání.

Ještě nikdy nebyl v kanceláři ředitele – se sboristy se jednalo na jevišti. Zájem o dekor ale Konstantina brzy přešel. Někdo na něj poslal udání.
„Kdybych věřil jen polovině toho, co se tu píše, mladý muži, musel bych vás vlastníma rukama vyprovodit tady tím oknem.“
„Ale nevěříte tomu?“ Těžko hledal slova. Nejraději by začal s plamennou obhajobou, ale dovedl jen zakoktat.
„Na tom nezáleží. Kdyby se rozkřiklo, že tu zaměstnáváme někoho jako vy… Nemůžete poškozovat naše dobré jméno. Tedy sbohem.“
Ven vyšel jako omámený. Musela to být Karoline. Ale ředitel řekl „mladý muži“… Proč by si místo opravdového tajemství vymýšlela lži?

Azirafal: (čte noviny) To je přece hrozné, co se v tom Československu děje.
Crowley: (sedí zkroucený jako paragraf a pozoruje neposlušný pramínek Azirafalových vlasů) Hm?
Azirafal: Měli bychom jim pomoct nastolit takový ten jiný režim, jak se to… (vzpomene si a rozzáří se) demokracie!
Crowley: (vyděšeně) Cože, ty bys chtěl celý stát vyhodit z okna? Režim se přece jmenuje degradace.
Azirafal: Aha, já myslel, že degradace je když voják uteče z armády. I když to je vlastně asi defenestrace.
Crowley: Ano! (sebevědomě, učeně) Ale nepleť si to s ponížením, to je dezerce!
Azirafal: (Zasněně) Dezerce… to bych si dal, dezert.

Hodiny v pracovně odbíjely zcela nekřesťanský čas, ale kardinál ještě pracoval.
Možná to opravdu přeháním, pomyslel si ve chvíli, kdy do místnosti vstoupil přelud.
Brýle s černými skly, vlasy se žlutými a fialovými pramínky, na zádech podivná kovová kytara.
Richelieu zamyšleně přikývl, serval ze závěsů šňůru a začal se přivazovat k židli.
„Mám halucinace. Otrava? Každou chvíli se tu mohou objevit zpívající houby a poradit mi, ať vyskočím z okna. Defenestrace je sice v dnešní době populární, ale nemusím tu snad dělat všechno sám!“
„Takže si se mnou to botrytické víno z Rasteau nedáš?“ zeptal se John Broderick bývalého kolegy.

"Byla pohodlná," pohlédl na hromadu třísek.
"Zasloužená defenestrace," odsekla tónem napovídajícím, že může být rád, že posteli nedělal doprovod.
"Teď přijdu na řadu já?"
Neměl rád čtení myšlenek, ale netušil, jak často čte on ty její. Naštěstí.
"Yen."
"Mohli bychom opravit ten most."
"Odkdy ti tu na tom záleží?" zvedl obočí.
"Mně ne," řekla tiše.

*

"Pověsil jsem ten obraz do tvé ložnice," řekl mimochodem.
Zarazila se.
"Do mojí..."
"Máš tam velké okno. Víc světla na čtení. Klidně z něj něco vyhoď."
"Mám k tomu důvod?"
"Ne. Nebyl to nejlepší vtip. Asi se půjdu defenestrovat sám."
Překvapeně zjistil, že se rozesmála.

„Žandári, žandári!“ Klučina popadal dech.
Vesnicí klusalo pět četníků. A civil. Toto nebyla běžná razie, hledání pašovaného zboží.
Zbraně mířily do oken, zabalené v ubrusech. Pod okenicemi je brali výrostci. Mizely v chlívech, sušárnách a kurnících. Schopnosti dětí bývají nedoceněné.

„Máme ohlásený prípad vraždy!“
Místností zašumělo. (Před Bohem a četníky možno zopakovat pouze slovo: Bôbari!)
Za strážníky se ozval Katin bratr. „Majú povolenie k exhumácii Katkinho tela!“
Dřív než kdokoliv, zařval starý Bencúr: „Zmiznite! Inak vás vyrazíme oknom! Našej zeme sa nedotknete!“
Četníci mívají odjištěné zbraně.

Drobný chlapeček zapomněl, koho vězní v podzemní sýpce. Pod třetí schod zasunul pušku. Nezamkl.