Vítr

Vítr se prohání mlýnem, zakvílí v mlýnici, rozfouká moučný prach, vklouzne klíčovou dírkou do černé světnice, pokusí se obrátit stránky černé knihy připoutané řetězem, ale marně.
Vztekle zacloumá okenicemi, rozševelí suché listí umírajícího ořešáku, trávu na pláni přitiskne k zemi, z řady nízkých rovů smete střapaté květy kohoutku, které tam Krabat položil, aby uctil mrtvé.
Tady leží, Tonda, Michal a ostatní, které neznal. Ti nejlepší z chasníků, kteří svým životem zaplatili za život mistra; pokaždé v temné poslední noci roku.
Kdo bude další? ptá se Krabat.
Vítr utichne.
Kdo v mlýně na blatech zemře, je zapomenut, jako by nikdy nežil.