DMD č. 26 pro 26. 4. 2024. Téma: Výběr z hroznů

„Takže lorda Carleyho otrávila jeho manželka?“ nechápal kapitán Hastings. „Vždyť jed se našel na talíři a lady Christine přišla do styku jen s vínem, ve kterém žádný nebyl. Jak je to možné, Poirote?“
„Z několika důvodů, mon ami,“ vysvětloval detektiv.
„Za prvé, několik krystalků jedu leželo na zaschlých zbytcích omáčky. Musely tam být přidány později, jinak by se rozpustily.
Za druhé, přestože talíře zůstaly neumyty až do lordovy náhlé smrti a příjezdu policie, jeho sklenka byla čistá. Navíc nikdo z kuchyně si nevybavoval její mytí.
Za třetí, na lahvi stálo Cabernet Sauvignon, výběr z hroznů, ale zbytek uvnitř byl Merlot.“

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo

ve své pokušitelské praxi nezapomínejte využívat pozitivní lidské vlastnosti, samozřejmě v patřičně pokroucené podobě. Příkladem budiž touha po zlepšování se, touha po vyšší kvalitě.
Pacienti často mají potíž pochopit, že mohou existovat různé stupně dobrého. Že x je lepší než y, nutně neznamená, že y není dobré, a naopak, neznamená to ani, že x není špatné. Pacienti stojí o jednoduché a jednoznačné škatulky.
Dejte jim je. Dejte jim dvoustupňovou škálu extrémů, kde ten vyšší se zamění se standardem.
Ať pro ně neexistuje nic mezi výběrem z bobulí a podřadným patokem.

Váš konzultant Zmarchrob

„Ĉu vi estas kapabla trinki vinon?“ demandas viro.
„Jes. Mi estus kapabla,“ respondas altra viro. Tiu ĉi viro estas ankorau knabo. „Sed mi ne trinkas vinon neniam.“
„Kial vi ne trinkas vinon?“
„Alkoholo ne estas bona por junuloj!“ respondas la knabo strikte. „Mi ne havas ankorau dek ok jaroj. Alkoholo ne estas bona nek por maljunuloj. “
„Vi malpravas!“
„Alkoholo ne estas bona por la gesundo. Speciale por dikaj homoj.“
La viro estas malfeliĉa. „Jes, mi estas dika. Sed mi amas vinon!“
„Vi povus manĝi vinon. Vino estas frukto, frukto estas gesunda. Vi elektu pravan vinon! Kaj… vi bezonas ankau ekzercoj.“

Vychazíme z domu, zlobidla s hurónským řevem přelézají plot.
Na autobus většinu cesty běží, aby se mohl jeden z nich zlomit v záchvatu kašle.
V autobuse klečí na sedačkách, vstávají, šplhají na opěradlo, kopou se a pouští na zem batůžky. Dva z nich nakonec vypráví pohádku, kterou si chtě nechtě vyslechne celý autobus.
V metru se točí kolem tyče, každý v jiném směru, aby do sebe mohli vrážet. Protože proč si ještě před hlavním výletem nevyrazit zuby...

Uf. Jsme v bytě. Řev, běhání a skákání je tu s námi.
Usnuli v půl jedenácté, hadi.

"VÍNO!" zaúpí moje spolucestovatelka. "Potřebuju Víno!!!"

Nočňák Viktor měl pochopení pro kdeco. Však už taky něco zažil.
Cestující, kteří se alkoholem uvedli do vegetativního stavu, rváče, srdcerváče, exhibicionisty, souložící dvojice, trojice i celé grupy, varietního kouzelníka, co nechal zmizet jízdenkový automat, a zduněné cellisty národní filharmonie, kteří cestou vyšvihli best of Rolling Stones a jako hromada šutrů se skutáleli na refýž výstupní zastávky.
Odrbaného vousáče, co si na zadní plošině rozloží stolek, aby na něm povečeřel tři rohlíky s Májkou a sedmičku vína, ovšem vezl poprvé.
"Vy nebudete úplnej chudák," konstatoval při pohledu na etiketu.
"Teď už jo, šéfe. Stálo mě všecko, co jsem dneska vyškemral."

„To by mě zajímalo, co je to za chlapíka, co s ním chodíš,“ uculila se Helena, její sestřenice.
Lola tiše zavrčela. Tak proto ji Helena vytáhla na skleničku! „S nikým nechodím! Nechápu, jak jsi na to přišla.“
„Šorš říkal.“ Helena na ni významně mrkla a upila trochu svého červeného.
Lola si tentokrát vybrala bílé. „S nikým nechodím.“ Bratranci nakope zadek při nejbližší příležitosti, policista nepolicista.
„Tak já nevím, Lolo… Pokud si s někým pravidelně vyrážíš za kulturou, po kavárnách a jezdíš na výlety…“ odmlka byla významná.
Stiskla rty. „Já s Dominikem nechodím!“ Jméno jí uklouzlo, uvědomila si to příliš pozdě.

Dnes na ni smutek dolehl obzvlášť krutě a nedokázala tvrdnout mezi čtyřmi zdmi.
Bloumala ulicemi, uhýbala maškarám i sudům, které hnali uličkami. Vyhýbala se pokusům o seznamování.
Kolem proběhl průvod podroušených podivností. Zabočila za další roh. Udržovat směr. Takhle nějak se člověk dostane z labyrintu, když ztratí nit?
Na náměstí hrála hudba, víno proudilo, ale svět se pohupoval i bez pití.
Posadila se na schody.
„Občas je toho na jednoho moc,“ poznamenal hlas za ní.
Patřil kučeravému muži, který tam seděl oděný v révovém listí. Nabídl jí hrozen. „Trochu cukru?“
„Děkuji.“
„Jmenuju se Dionýsos,“ řekl a podal jí ruku.
„Ariadna.“

Vprostřed silnice na okraji Dolního Tadfieldu stály dvě ženy nápadně noblesního vzhledu. Dle pouzdra na klarinet v rukou jedné z nich možná zabloudily cestou na vystoupení Londýnské filharmonie. Pátravé výrazy by tuto teorii potvrzovaly.
Nikdo z místních nemohl tušit, že se chystají rozehrát jiný velkolepý koncert biblických rozměrů.
Anatéma s Newtem v zádech vykoukla ze dveří Jasmínového loubí.
„Á, zdravíčko! Čekali jsme někoho od vás!“ zašveholila.
Anděl s démonem si vyměnili nechápavé pohledy.
„S ADAMEM,“ dodala vědoucně.
První se vzpamatovala Shax. Vyrazila k domu, Michael neměla šanci.
„Co to je?“ špitl Newt manželce do ucha. „Archivní výběr z pekelnejch hroznů?“

Svědci mědvědovi obcházeli jablůňku. Tu a tam někdo z nich cosi zavrčel, nebo se zastavil a přidržel si u oka dráp, kterým ověřil rozměry. Když roje obešli aspoň třikrát, sezval si je otec mávnutím tlapy k sobě.

„Jak se vám zdají, bratři?“

„Levý je moc dlouhý, otče. Nikdo z nás ho do tlamy nevezme celý.“

„Juž ten horní je, otče, moc vyděšený. Strašně bzučí.“

„Myslíte tedy, bratři moji, že by mohl být vhodný ten na nízké větvi?“

„Je to tak, otče!“ zvolali všichni.

Otec Mašeňski tedy šel, pokroužil se a s hlasitým klapnutím schramstl naráz všechny včely ze spodní větve.

"Stejně jsem příliš vytížený. Upřímně řečeno, není o co stát. Tedy... mezi námi, ty jeho rádoby exotické manýry... říkám vám, že ještě neukázal svou pravou tvář."

*
"Samozřejmě po tom loňském fiasku je to práce za trest. Naštěstí mne s tím nikdo neobtěžoval. Ovšem... bylo by záhodno, aby to dělal někdo, kdo ovládá vůbec něco kromě nadměrného odbarvování vlasů."

*
"Osobně bych se nechtěl ujmout něčeho, co vedli samí diletanti. Jak potvrzuje i letošní výběr... Nabídka toho místa je v podstatě urážka sama o sobě!"

Minerva mu nalila sklenku vína.
"Dejte si. Je mimořádně kyselé, ale to vám bude jistě vyhovovat, Severusi!"

Jestřáb tiše hovoří. Bejček mu odpovídá.
Jsou tak daleko, že slyší hlasy, ale slovům nerozumí.
Byl to Liščin nápad. Chlapům rozumí. Bejček je ten typ, jak se na ženské dívá svrchu. A Vrana nerespektuje ani trochu.
Tichý, klidný Jestřáb, vypadající, že by se dal možná přesvědčit ke změně postoje... kdo netuší, že sloužil pod Rackem, by se v něm mohl zmýlit.
Bejček se v něm pravděpodobně mýlí právě teď.
Rezka listuje zápisníkem.
„Tak co myslíš, co všechno přizná?“ ptá se Liška. „Zpronevěru? Zlodějnu? Napadení? Znásilnění?“
„Jeden hrozen horší než druhej,“ potřese hlavou Vran.
Chvilka zmatku.
„Nemyslels zločin?“
„Jo. Dyk říkám.“

Sirius se velmi pomalu probíral z popařbového kómatu, když do ložnice vrazila osoba.
„Máme problém.“
Zvednutí víček pro něj bylo životním výkonem. Rowena.
„Nejsem těhotná.“
Několik otázek mistrně překlopil v jedno „He?“.
„Myslela jsem, že jsem. Kdybych byla, byl bys otec.“
Vytřeštil oči. Šoková terapie.
„Stalo by se to na Jožinově rozlučce.“
Téma bylo „Výběr z hroznů“ – vyber flašku, vypij flašku, opakuj.
„No a co já…“
„Musíme spolu přestat spát, když chlastáme,“ vysvětlila. „Vybírej – pití, nebo sex?“
„Pití?“
„Hodnej. Dám si u vás panáka, spěchám do práce.“
„Kamaráde, ta holka má problém.“ Zpod peřiny vykouknul James. „Takže gratuluju k nepočetí.“

Henry had an incredible selection of wine. Victor was justly impressed.
"Let's open this one. The taste is quite unique. And I know you have a sweet tooth," Henry smiled and showed him the bottle.
"Blueberry wine?"
"It's a bit too sweet for me but you will love it," said Henry. "And it goes with your eyes." Victor wasn't sure about that but didn't say anything.
Mabel wasn't home, so they had the house to themselves. The wine was delicious. Henry was too. They were lying in bed. Victor could be there with him forever.
"She knows," said suddenly Henry.

Po andělově malém zázraku se Crowley malinko uklidnil, nazul boty a bez slova opustil knihkupectví. Důrazně za sebou práskl dveřmi, až se zvonek bláznivě rozcinkal.
Azirafal s úsměvem přešel do kuchyně a začal chystat snídani.
…
Večer, poté, co otočili ceduli na dveřích na zavřeno, si Anatéma, Newton a Azirafal sedli na gauč ke krbu a spokojeně si dál povídali. Trojlístek magických bytostí vyprovodili už ráno, ale ve vzduchu pořád viselo zvláštní napětí.
Přesně v devět cinkl zvonek. Rázné kroky zaduněly na podlaze.
Všichni tři zvedli hlavu.
„Mám tu Merlot, výběr z hroznů,“ pozvedl Azirafal lahev.
Crowley s úšklebkem nastavil skleničku.

Seděli na terase, ponořeni v měsíčním svitu. On a ona. Na stole vychlazená láhev, dvě sklenice.
„Miluji tě,“ řekl něžně a políbil ji. „Všechno nejlepší k výročí.“
Věnovala mu zamilovaný pohled. „Je to už dvě stě let,“ usmála se. „Ještě jsem tě neomrzela?“
„Ty?“ naklonil se a sáhl po láhvi. „Ty mě nikdy neomrzíš.“
Nalil. Krev měla pronikavou vůni.
„Pro tebe jen kvalitu,“ řekl. „Steiner 1920.“
„To byl německý umělec?“
„Ne, drahá. Vinař.“
„I vinař je umělec.“
„Vážně?“
„Jistě, drahý. Výroba vína je umění. Vyžaduje pozornost, jemnou ruku a cit. Vyrobit ho vědí mnozí, ale jen někteří mu skutečně rozumějí.“