Za starým náspem v trávě schoulený
Poslední bitva třicetileté války pro mé hrdiny. 1632, bitva u Lützenu.
Název drabblu bude jistě povědomý téměř všem. ;)
Nějaké ty smutky a zranění.
Ohlušující rána. V uších mu bolestivě zaduní ozvěna salvy výstřelů. Dělostřelectvo!
Celý svět se zpomalí. Čas teče jako melasa.
Padá. Nekonečně dlouho. Drtivý úder vlastního těla o zem ho vzpamatuje jen nepatrně. Těžká váha nehybného tvora vedle něj. Téměř na dotek.
Zvedne se na lokti a nevěřícně pohlédne na mrtvého koně. Pocítí svíravý smutek. Byl to jeho přítel. První a poslední. Už není...
Pak teprve přijde bolest. Jezdecká bota ze silné kůže neuchránila křehké maso.
Mozek tepe pronikavostí jehlice, zaražené pod nehtem.
Mdloby nikde.
Bude trpět až do konce.
Nepláče pro sebe.
Pláče pro ni.
Jeho smrt bude i její.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
moc dobré
Písničku znám a zracovaní je zatraceně dobré
<3 Moc děkuju!
<3 Moc děkuju!
Chudák :/
Chudák :/
Pořádně sugestivní válka.
Mno, je to tak. A to nejhorší
Mno, je to tak. A to nejhorší teprve přijde.
Děkuji moc.
Krásně napsané a díky za
Krásně napsané a díky za uchočerva (snad konečně přebije ty Greensleaves ze Setkání ve Valladolidu).
Zpětně moc děkuji: ;)
Zpětně moc děkuji: ;)