Tiší souputníci

Nebyl už z nejmaldších a slunce i vítr zanechaly na jeho vzhledu své nesmazatelné stopy. Měl to na sobě jasně a čitelně i pro posledního slepce, kdyby se ho ovšem nějaký někdy dotkl.

Během těch let spolu prošli světa kraj a většinou to bylo mlčky. Ostatně, někdy slova nejsou potřeba. Měli spolu spoustu nepsaných dohod a hodně z nich nebylo nikdy vyřčeno nahlas, obě strany se je však snažily dodržovat.

Když se mozolnatá ruka natáhla a pohladila kožešinu, aby si přitáhla huňatý límec blíž ke krku, pomlčel si kožich jako už mockrát. "To se Ti to žije, v cizí kůži."