Mafia

„To písmo je poněkud roztřesené,“ poznamenal notář Badoglio.
Don Morello pokrčil rameny. „Ale přečtete to, ne?“
„Dne 27. června 1929, v Lost Heaven“ četl Badoglio nahlas. „Tímto odkazuji veškerý svůj movitý i nemovitý majetek panu Marcu Morellovi. Činím tak při plném vědomí a bez jakéhokoliv nátlaku. Podepsán Giuseppe Vittozzi.
Víte, že nerad stvrzuji závěti bez přítomnosti zůstavitele, done Morello,“ řekl poté, co si sundal brýle.
„Škodný na tom nebudete,“ zabručel Morello.
„Ovšem,“ přikývl notář a obtiskl na papír razítko. „Ale pro příště bych vás rád požádal, aby závěti byly psány čitelněji a nebo aspoň aby na nich nebyly krvavé skvrny.“

Bylo horké léto roku 1951 a trávník před jeho domem nadšeně vítal každou jednotlivou kapku vody.
Nikdy na tyhle drobnosti běžného života neměl čas. Jeho mládí bylo plné šílených honiček v ulicích, přestřelek a bolestného křiku. Ty vzpomínky byly jeho neoddělitelnou součástí. I jen soused v novém klobouku v něm vyvolával nutkání sahat po zbrani, kterou neměl.
Proto si tak vychutnával zdánlivě banální činnost jako zalévání trávníku. Po všech těch letech se naučil vážit si chvilek klidu.
Thomas Angelo s nostalgickým úsměvem pečoval o svou zahrádku, když za ním u chodníku zastavilo červené auto a z něj vystoupili dva muži…