Tak posadil se básník ke svému stolečku. I dnes se svět otáčel podle vinných džbánků. Namočený štětec krouží po pergamenu pomalu, s citem, přesto je písmo roztřesené. Tak ať! Na síle veršům forma neubere. Znak za znakem přibývá, stejným tempem se pohár prázdní. Dnes si odpustíme všednost a černý inkoust kape do zápisu.
Teď bude spokojen, nyní může vyjít ven a pozdravit své známe: stromy, květiny, ptáky. Nasedne do loďky a míří k příteli nejvěrnějšímu. Luna mu kyne na pozdrav. Dnes, pane, utěšíš můj žal. Měsíční stříbro se odráží od hladiny, Li Po se nakloní a konečně obejme svou múzu.
