Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Ten nejdůležitější dárek, na který každý rok pod stromečkem čekám, tam letos nebyl. Musela jsem se tedy ze svého zklamání vypsat a vznikla tahle povídka pro všechny, kterým pod stromečkem něco chybělo ;o)
Užijte si ji!
Byl krásný slunečný zářijový den a Potterovi se chystali na londýnské nádraží King’s Cross. Albus Severus se chystal do sedmého ročníku. Dost ho překvapilo, že teď už sovy nenosí poštu, ale všechno se posílá přes magi-mail. Prý to nebude moc nápadné. Albusův starší bratr James Sirius už pracuje na ministerstvu, takže na nádraží šli s rodiči jen Albus a jeho sestra Lily. Poté, co se nenápadně dostali mezi nástupištěm č. 9 a č. 10 skrz přepážku na nástupiště 9 a ¾, nastoupili Albus s Lily do Bradavického expresu.
Ten zvláštní pocit, když nezapadáte ani mezi ty, co nezapadají.
Rose na něj byla zvyklá. Tátovi ani nevěřila, když jí říkal, že až se dostane mezi ty své, do Bradavic, najde si kamarády. Že už nebude za tu divnou.
Byla, samozřejmě.
A byla tak spokojená.
Moje milá Kleio,
vím, že sis víc přála Laenora a Quarla, ale oni mi prostě vůbec nechtěli říct, co v těch jižních zemích dělali. :D
Zato tihle dva se napsali nějak úplně sami, až mě to samotnou překvapilo.
Takže moc doufám, že si je užiješ a že si užíváš krásné svátky s rodinou. :)
SHRNUTÍ: Poválečné Harry Potter AU, v němž všichni sice nežijí, ale klíčové postavy ano. Kolik Vánoc budou asi muset prožít, než přijdou ty dokonalé?
Co všechno se mohlo odehrát na pozadí dramatu, jaké v pátém ročníku prožil Harry? Famfrpál, divné návštěvy, láska, intriky a odvěký boj mezi kolejemi? Všechno tohle, očima nejlepší zrzavé poletuchy, co kdy žila.
Obsahuje ship, který udělá obdarované radost, v jediné podobě, jako umím napsat: jako parodie.
Napsal uživatel bedrníka dne 31. Srpen 2022 - 0:10.
Název: Šedivá, mokrá, zlatě ozářená ulice
Autor: basketofnovas (originál zde)
Překlad: bedrníka
Přístupnost: cca 18 + (poměrně dospělá témata a na závěr povídky celkem detailně popsaný sex)
Pár: Fleur Delacourová/Nymfadora Tonksová
Shrnutí děje: Fleur Delacourová se po Turnaji tří kouzelnických škol vrací do Británie, aby pracovala u Gringottových a špehovala přitom pro Fénixův řád. Jenže se do své spojky s Řádem zamiluje.
původně napsáno pro
DMD Bonus č. 5 pro 19. 4. 2024. Téma: z jiného úhlu pohledu
Drabble:
Většinou je má práce klidná. Prostě jezdím s vozíkem po vlaku a nabízím cestujícím něco malého k zakousnutí.
Ale jednou za rok, prvního září, je vše jinak. Už ráno se nadopuji uklidňujícím lektvarem, protože děcka jsou po prázdninách rozjívenější než jindy. Pak vyměním sortiment, se zdravou stravou bych neuspěla. V poledne ještě jednou zkontroluji zásoby, hlavně zda mám dost čokoládových žabek a Bertíkových lentilek, a vyrazím do jámy lvové.
Starosti s odbytem si dělat nemusím. Jen občas narazím na dítě, co nemá peníze, jako teď nejmladší Weasley. Naštěstí s ním v kupé cestoval takový milý mladík, který mu vše zaplatil.
Vloni jsem Olympu s Hagridem poslala na Kouzelnou nekouzelnou svatební cestu. Na konci dubna jsem je sice do Bradavic vrátila, ale Hagrida vinou jisté nehody ve stavu značně nepohodlném. Tím pádem jsem ho letos musela dostat z této nekomfortní situace Zpátky k velikosti.
Loňský seriál jsem ale zapomněla vložit sem. Takže pokud by vás zajímalo, jak a proč to všechno začalo, klikněte ZDE.
Kapitoly jsou provázány odkazy, takže se pohodlně dostanete až k letošnímu závěru.
Pokud si ale chcete jen přečíst, jak příběh pokračoval letos, zmáčkněte tenhle ČUDLÍK.
Jedná se o takové moje malé poválečné AU, které asi nikdy nenapíšu a ve kterém všichni žijí, někteří dokonce spolu.
Pro Owsa :*
Drabble:
Spokojeně se skláněl nad hrncem, když zaslechl nezaměnitelný hluk motoru. Vzápětí se do kuchyně vřítil Sirius v černém motorkářském oblečení, které zářilo novotou, s helmou v podpaží. O té helmě vedli mnoho vážných rozhovorů, než ho Severus donutil ji nosit.
"Co tomu říkáš? Nakupovali jsme s Dorou."
"To, že se oblékáš jako zastydlý puberťák, je mi známo, ale co to máš na nohou?"
"Motorkářské boty. Krásné, viď?"
"Otřesné."
Později v posteli Severus Siriuse z nového oblečení pomalu svlékl.
Chvíli se zamyšleně díval na jeho nahé tělo, načež sáhl pro motorkářské boty a s úšklebkem mu je natáhl zpět na nohy.
Nesoutěžní nebodík (leda by v předchozím nebylo jasné téma, pak prosím berte tohle).
Nemůžu uvěřit, že to zas tak uteklo. Ty dubny jsou kratší a kratší! Děkuju za další ročník. Bez DMD by duben nebyl duben!
Potřebovala jsem si napsat něco pozitivního a potřebovala jsem si ještě napsat je, tak tady jsou. Když tak do ucha ťuk.
Drabble:
Sedí sám v kupé a listuje knihou. Snaží se nevnímat osamělé ticho.
Drncání vlaku konejší křídla úzkosti, která se mu rozpínají v hrudi.
Dveře kupé se otevřou a přisedne si menší chlapec.
"Jestli skončím ve Zmijozelu," vejde další, "udělejte mi laskavost a zabijte mě rovnou. Ovšem... pokud tam neskončím, zabije mě vlastní rodina. Snad abych si tu jízdu užil," pokřiveně se usměje.
Dveře se rozletí a objeví se rozcuchaná hlava.
"Ahoj vespolek. Kam byste... teoreticky, samozřejmě... schovali tašku hnojůvek, kdyby po vás šel prefekt?"
Červený vlak uhání krajinou.
Taška hnojůvek se pokojně houpe pod oknem kupé, které rozhodně není tiché.
Albus Brumbál pomocí svého zhasínače zhasínal všechno světlo z veškerých lamp v Zobí ulici. Sledovala ho světle hnědě zbarvená kočka z černými proužky na hřbetu. Brumbál na ni udělal: "Čiči!"
Kočka se znenadání proměnila na profesorku Minervu McGonagallovou, která prohlásila: "110 let a furt jak malé dítě, Albusi."
Mezitím přiletěl poloobr Rubeus Hagrid na létající motorce. Albus Brumbál i profesorka McGonagallová se ho zeptali, kde tu motorku vzal. Hagrid jim odpověděl, že mu ji půjčil Sirius Black. Hagrid vytáhl z motorky Harryho zabaleného v povijanu a položil ho před dveře domu Dursleyových, Harryho strýce a tety.
A zbytek je historie...
Závěrečná poznámka:
Děkuji moc týmu Bleskobrku za krásná témata. Děkuji moc všem, kteří má drabble četli a komentovali. Tak zase za rok!
Jak by to pokračovalo, si jistě umí představit nejen James, ale i vy a snad i kontroloři (čímž bych nerada vkládala představy do hlavy, nejsem Sirius :D).
Drabble:
"Kde jste byli?" obořil se na ně James, sotva Buclatá dáma práskla rámem. "Skoro jsem ty šachy vyhrál!"
"Jamesi, brácho, tomu bys nevěřil," začal dramaticky Sirius, "úplnou náhodou jsme se zamkli v přístěnku na košťata."
"Jasně, náhodou. A já jsem jelen," pokýval James vážně hlavou. "Remus má aspoň tu slušnost se červenat, ne jak ty, 'nevinnost sama'."
"O tom, jestli jseš nebo nejseš jelen, vím svoje," odtušil Sirius. "A Remus využívá toho, že mu červenání sluší. Kdybys ho viděl v-"
"Dobře, fajn, odpouštím ti," zhrozil se James. "Zbytek si bohužel umím představit. Buďte si v tom přístěnku třeba celý rok."
Závěrečná poznámka:
Vážení a milí, tímto se s vámi loučím. :o)
Doufám, že se tu ještě potkáme v komentářích, nebo potom na pikniku, a snad zase příští rok. Byla to jízda, díky vám zase krásná. A jak říká Apatyka, psaní zdar, krysám zmar!. Mějte se krásně! ❤
Závěr letošní série, v níž Hermiona, a posléze i Sirius, zachraňovali své oblíbené knižní postavy. Navazuje na Násilníka a mstitele (https://sosaci.net/node/61216)
Drabble:
Hermiona se Siriem se vyplížili z místa dohasínající bitvy.
Předtím viděli…
…Tavore, která jednou ranou meče odzbrojila ša´ik a vzala svoji sestru do zajetí…
…Karsu trestajícího všechny, kdo se provinili proti jeho pozoruhodnému kodexu cti…
…Flašku obětavě chránícího svůj oddíl…
…Leomana prchajícího vstříc svému osudu…
…tisíce mrtvých či umírajících na obou stranách…
„Mám dost,“ zhodnotila Hermiona. „Pojďme domů.“
„Říkal jsem ti, že to bude drsný,“ připomněl Sirius, když bezpečně přistáli ve svém časoprostoru. „Mohli jsme se vrátit dřív.“
„Chtěla jsem se ujistit, že aspoň něco dopadlo dobře,“ povzdechla si. „Zbytek je na nich. Snad bude mít tahle historie šťastný konec…“
Závěrečná poznámka:
Jako každý rok děkuji převelice
- sosačkám, že nám připravily tenhle dvorek, na kterém můžeme řádit
- KaTužce s Nifredil za výběr témat, které byly letos, aspoň podle mě, výborně vyvážené
- všem kontrolorům za kontrolu
- všem komentujícím za komentáře
- Dirkovi za diskuze nad tématy a mými nápady na jejich ztvárnění
Letošní série se zrodila spíš náhodou, ale bavila mě, takže nemůžu vyloučit, že se některý z příštích ročníků pokusím zachránit pár dalších postav :-)
„Se budou jednou šeci za břicha popadat, až budeme vykládat historky, co sme s tim architektem zažili,“ rozumoval Hagrid nad pergamenem s plánem domu. „Ale nakonec šecko dobře dopadlo. Baráček bude krásnej.“
Olympa povytáhla obočí. „Drrahoušku, v souvislosti s domem, mám prro tebe dvě zprávy. Jednu dobrrou a jednu horrší.“
„Sem s tou dobrou!“
„Zdá se, že v létě budeme ten dětský pokoj oprravdu potřřebovat.“
Hagrid se rozzářil! „My budeme chovat?!“ Vlepil Olympě pusu a zarazil se. „A co teda ta horší zpráva?“
„No… budeme muset znovu za tím hrrozným člověkem. Aby dětský pokoj zvětšil. Nebo rraději vyprrojektoval rrovnou třři.“
Závěrečná poznámka:
Zajímalo by vás, jak asi dům naší poloobří rodinky vypadá? Nakoukněte do výpisu z katastru kouzelnických nemovitostí.
Hagrid s Oympou se tímto s vámi loučí, děkují za všechny komentáře a těší se na příští duben. :-)
Tři koťátka rostla jako z vody. Brzy jsme začali řešit nevyhnutelný problém. Mikeš sice své potomky hbitě cvičil, ale tak nějak bylo jasné, že trvale je kolem klubovny ochoten tolerovat jen Nevěstu.
Zrzavý kocourek jako jediný zdědil Mikešovu dlouhou srst. Po neznámém předku zdědil také křivé nohy a pomačkaný obličej. Odvezl si ho výstřední pán na koštěti. Bohužel brzy zemřel - ale než jsme se o všem dozvěděli a pro kocoura přijeli, adoptovala ho jakási školačka.
Černou zelenookou kočičku si vzala jedna stará paní ze země Taškářů.
A poslední, malého černého kocourka, dostala ševcova rodina z Hrusic. Pojmenovali ho po otci.
Závěrečná poznámka:
Technicky vzato drabble protiřečí jednomu staršímu, ale... Vlastně vůbec. O časoprostorových paradoxech v okolí klubovny bylo již psáno, a navíc jsou všechny kočky Schrödingerovy. Viz kniha Nefalšovaná kočka.
Pokračování letošní série, v níž Hermiona, a teď už i Sirius, zachraňují své oblíbené knižní postavy. Navazuje na Chladnou (https://sosaci.net/node/61115)
Varování:
Násilí, implicitní i explicitní.
Drabble:
Zmatek bitvy byl obrovský. Vichr Smršti kvílel, chodby se otvíraly a zavíraly, bohové a ascendenti hráli svoje velké hry na kulisách krvavé řeže. Hermiona se Siriem se krčili za hromadou suti a jemně usměrňovanými kouzly se snažili chránit své přátele.
„To je Karsa,“ vydechla Hermiona a obrátila Siriovu pozornost na obrovitého válečníka.
Ten držel pod krkem Bidithala. Nijak se s ním nepáral, za pár minut už překračoval jeho mrtvolu. Karsa sice za svůj život znásilnil mnoho žen, počínání tohoto úchylného mnicha však bylo moc i na něj. Jednu z těch dívenek si oblíbil, ač nebyl jejím otcem… proto přišel trest.
„Jsem spokojená,“ prohlásila madam Pomfreyová. „Máš svou obvyklou výšku, víc neporosteš, nevidím ani žádné zbytkové kouzlo. Ale stejně je zvláštní, že se ten proces poslední dobou tak urychlil.“
„No jo, to ten architekt, co nám maloval náš novej barák. Sme s Olympou mysleli, že z něho vyrostem voba. Furt to chtěl dělat po svym. Ale nakonec je šecko tak, jak sme chtěli my. Koukej!“ Hagrid vytáhl z kapsy umolousaný pergamen. „Tadydle bude kuchyň, obejvák, ložnice, dětskej pokoj…“
„Olympa čeká miminko?“
„To né. Já enom, dyž už sem tam zasadil ten stromek a barák bude stát na jaře, tak dyby náhodou…“
Buďto posmrtný život nestojí za nic, nebo, a to se Regulus neodvažoval doufat, dostal novou šanci. Tvrdý gauč a pálení v hrudi naznačovalo spíš to druhé.
Namáhavě se posadil a rozkašlal se.
"V klidu, hlavně dýchej." Na zádech ucítil konejšivý dotyk. A ten hlas...
Bylo to dlouho, co naposledy viděl svého bratra.
Čekal hněv, křik a výčitky. Ticho bylo svým způsobem horší.
Nechtěl slyšet obvinění, o kterých věděl, že na ně Sirius má právo.
Polkl všechny pocity. Snad přijde čas na vysvětlení... ale ne teď.
Odkašlal si a snažil se přimět hlasivky ke spolupráci.
"Sežeňte veritasérum," zašeptal. "Chci učinit prohlášení."
Závěrečná poznámka:
Pro letošek tady příběh končí, a uvidíme, co přinese DMD 2025 :)
"Neměl jsi chodit."
"Neměl."
"Jsem tu kolik? 13 let? Víc? Čekal jsi, až tu zešílím? Proč až teď?" Protože dřív jsem nesebral odvahu.
"V tom případě tě nezklamu. Možná, že už jsem se zbláznil a ani jsem to nepoznal. Netuším, kolik je hodin. Dny tu splývají. Nevím ani, jestli je večer nebo ráno."
*
To, že Brumbál na začátku svého působení na postu ředitele nechal odlít pro Bradavice zbrusu nový zvon, je věc všeobecně známá.
Jeho jasný hlas provází celé generace studentů jejich školními dny.
Nikdo ale netuší, že byly odlity zvony dva.
Kovové srdce toho druhého odbíjí čas v Nurmengardu.
Pokračování letošní série, v níž Hermiona, a teď už i Sirius, zachraňují své oblíbené knižní postavy. Navazuje na Rozpuštěný a vypuštěný (https://sosaci.net/node/61001)
Drabble:
„Pobočnice je drsná, na šlechtickou dcerku,“ říkali vojáci a den za dnem v tom bylo méně despektu a více obdivu.
„To nejhorší ji ještě čeká…“ utrousila Hermiona ve (snad) vhodný okamžik.
„Proč myslíš?“ zeptal se Flaška. „Těch z Apokalypsy je spousta, ale nemají kloudné velení, rozdrtíme je.“
„Jenže se bude muset postavit sestře,“ řekla a na vykuklený mágův obličej reagovala: „Nevíš, že ša´ik je z rodu Paranů?“
„Mluví o tom všichni, k pobočnici se to musí dostat do dvou dnů,“ hlásil Sirius.
„Snad to bude stačit…“ povzdechla si Hermiona.
„Blázníš? Jasně. Kdyby věděla, kdo ša´ik je, nikdy by ji nezabila…“
"Jonesová, B. Zeptala se dcery sousedů, proč 'ji ten holomek ještě nepožádal o ruku'.
Travisová, A. Ptala se neteře, kdy 'bude mít konečně dítě', a navázala řečmi o kariéristkách.
Rutherford, Y. Položil synovi otázku, co 'chce s tím zbytečným humanitním oborem v životě dělat'.
Graves, W. Ptal se své sestry, proč 'už zase nemá chlapa'.
Ve všech případech začala litinová pánev vřískat a 'zlehka, ale vytrvale' klepat dotyčné přes hlavu," dočetl Arthur Weasley spis. "Kouzlo iniciují ignorantské otázky položené při plném vědomí?" zeptal se.
"Vím, že jsem neměl..."
"Podívejte," řekl Arthur přísně, "za tohle... máte u mě pivo," zazubil se.
Studenti Bradavic právě vcházeli do učebny profesora Snapea, kde za chvíli začala hodina lektvarů. Snape studentům vysvětloval, které lektvary nemíchat, aby nevybouchly. Poté jim řekl pár slov ke složení veškerých lektvarů. Vtom jedna studentka prvního ročníku začala Snapeovi povídat: "A ty lektvary jsou všechny bio? No to byste byl skvělý biootec."
Snape ji probodl pohledem a nakvašeně se ji zeptal: "Jak se jmenujete a z jaké jste koleje?"
"Jmenuji se Angelika Afrodíté du Plessis de Richelieu a jsem z Havraspáru," odpověděla studentka a zeptala se, "Proč se ptáte?"
"Odebírám totiž Havraspáru patnáct bodů za vaši vlezlost, slečno," odpověděl profesor Snape.
Navazuje na dar pro Gwendolínu: Na rozloučenou.
Omlouvám se, že nejsem autorkou erotické literatury, tak aspoň nějaká náhrada.
Drabble:
Sirius Black, vrchní běhna, se v cizích postelích budil poměrně často. Obvykle měl ale aspoň základní představu, co v nich dělal. Většinou měl taky příšernou kocovinu. To bylo na dnešku asi to nejpodezřelejší.
„Jsi vzhůru.“ U psacího stolu seděl... Snape??? Vzpomínka na včerejší cestu domů se mu vrátila jako rána potloukem.
„Vyblil jsem se ti na boty.“
Snape přikývl.
„Taks mě vzal domů?“
„Nikdo jiný se o tebe nehlásil.“
„Dals mi něco proti kocovině.“
„Neanalyzuj to, Blacku, nemáš na to dost mozkových buněk,“ utnul ho. Ale červenal se.
Sirius se usmál jako šelma. „Jaký překvapení pro mě ještě máš, kočko?“
Závěrečná poznámka:
Nevím, jestli je to to, co jste chtěli, ale lepší to nebude :D. Tím červenáním jsem si nebyla jistá, ale Severusovi je tady osmnáct, takže si myslím, že se to snese.
Pro kontrolorku: čau! (Sirius je úplně vzhůru, na rozdíl od toho předchozího drabblu, kde byl pod vlivem, chápeš :p)
Harry ležel na ošetřovně po tom, co na něj při Famfrpálu útočil Potlouk a nakonec mu profesor obrany proti černé magii Zlatoslav Lockhart kouzlem Brackium Emendo omylem odčaroval všechny kosti z jeho zlomené ruky. Bradavická ošetřovatelka madam Pomfreyová mu dala napít trochu kostirostu. Harry kostirost s nechutí vyplivl a madam Pomfreyová vzdychla: "Čekal jste snad dýňový džus, nebo co?"
Ron, který společně s Hermionou šel navštívit Harryho na ošetřovně, se madam Pomfreyové zeptal: "A to byste Harryho nemohla uspat, abyste mu v klidu ten kostirost dala?"
Madam Pomfreyová si povzdechla a Ronovi odpověděla: "Pacient musí brát kostirost při plném vědomí."
Pročítali složité právnické formulace, až konečně došli k ceně.
„Za takovou chatrrč? Tolik?!“ Na Olympu šly mrákoty.
Hagrid před očima užaslého agenta poporostl skoro o třicet centimetrů. „Dyť přeci nekupujem šlechtickej zámek!?“
Agent pokrčil rameny. „V nabídce přece bylo jasně uvedeno, že nemovitost je určená k rekonstrukci. Cenu navyšuje pozemek.“
Olympa, zase při plném vědomí, pergamen odsunula. „Myslím, že to nepůjde. Částka je nad moje… eh… naše finanční možnosti.“
Hagrid si smlouvu zase přitáhl. „Ale pude. Zaměstnanej sem v Bradavicích vod čtrnácti. A kolik já toho utratim, že jo? Řek bych, že mám u Gringotovejch tech galeonů docela slušnou hromádku.“
Závěrečná poznámka:
Pro neznalé kánonu:
Gringottovi = majitelé kouzelnické banky
Galeony = kouzelnická měna
Pokračování letošní série, v níž Hermiona, a teď už i Sirius, zachraňují své oblíbené knižní postavy. Navazuje na Opuštění a odpuštění
Drabble:
Šli po Raraku dlouho. Žádná příjemná procházka…
„Tenhle vítr pohání mocná magie, že jo?“ ujišťoval se Sirius.
„Nejsem mág, ježí se mi vlasy,“ odfrknul Šumař. „Strávil jsem moc času v přítomnosti Rychlýho Bena, musel bych být úplně tupý, abych si nedokázal dát dvě a dvě dohromady.“
„Soutok…“ reagoval Sirius a myslel si, jak zabodoval.
„Sbíhání,“ vmísila se pohotově Hermiona a na udivený Šumařův pohled dodala: „Sis ještě nevšiml, že plácá páté přes deváté?“
Když Šumař odběhl, aby urovnal nějakou další rozmíšku mezi Smíškou a Korykem, Sirius se zatvářil omluvně.
„No jo, četl jsem to jen jednou, nevyznám se v terminologii…“
Profesor Severus Snape přišel do učitelského kabinetu celý naštvaný. Brumbál se ho zeptal, co se stalo. Snape odpověděl: "Někdo ukradl obraz, který mi visel na zdi."
"Tak vám koupíme jiný," odvětil Brumbál.
"Ale o to nejde," přerušil Brumbála Snape, "na té mapě byla cesta k pokladu Anny Boleynové, který leží v místě soutoku řek Otter a bezejmenné řeky u Prasinek, který se vlévá do Černého jezera*."
"Ale jak toho zloděje najdeme?" zeptal se Brumbál.
"Mám Pobertův plánek, sebral jsem ho Potterovi," odpověděl profesor Snape a podíval se do plánku. Viděl stopy Dolores Umbridgeové směřující k pokladu a povzdechl: "Kdo jiný?!"
Olympa s Haridem objížděli nemovitosti v nabídce kouzelnické realitky. Některé nebyly špatné, každá však měla nějaké „ale“.
„Moc blízko mudlovskýho města.“
„Srrub je to krrásný, ale ty nízké strropy!“
„Samý skály, žádný stromy. Tady bych se necejtil.“
„Ach. Těch strromů je kolem přříliš. Je tady vlhko.“
„Tohle už je poslední,“ ukázal nešťastně agent na něco, co vypadalo jako kůlnička na zahradní nářadí.
Stáli na horské loučce. Vpravo se do vodopádu stékaly dvě bystřiny, vlevo začínal les. Kolem horské hřbety a v dálce se vlnilo moře.
Olympa s Hagridem se na sebe okouzleně podívali a přikývli.
„Řek bych, že sme doma.“
"Stejně jsem příliš vytížený. Upřímně řečeno, není o co stát. Tedy... mezi námi, ty jeho rádoby exotické manýry... říkám vám, že ještě neukázal svou pravou tvář."
*
"Samozřejmě po tom loňském fiasku je to práce za trest. Naštěstí mne s tím nikdo neobtěžoval. Ovšem... bylo by záhodno, aby to dělal někdo, kdo ovládá vůbec něco kromě nadměrného odbarvování vlasů."
*
"Osobně bych se nechtěl ujmout něčeho, co vedli samí diletanti. Jak potvrzuje i letošní výběr... Nabídka toho místa je v podstatě urážka sama o sobě!"
Minerva mu nalila sklenku vína.
"Dejte si. Je mimořádně kyselé, ale to vám bude jistě vyhovovat, Severusi!"
Pokračování letošní série, v níž Hermiona, a teď už i Sirius, zachraňují své oblíbené knižní postavy. Navazuje na Nudu na poušti (https://sosaci.net/node/60765)
Drabble:
Sledovat interakce jednotlivých vojáků osmé armády, té nesourodé sbírky poskládané z trosek předchozích tažení, doplněné o nadšené nováčky, bylo fascinující. Šumař, pochopitelně. Byl hlavním důvodem, proč sem zamířili. Ale i ti další, o kterých byly v knihách jen zmínky. Každý z nich byl zvláštní, jedinečný. Výběr toho nejlepšího, ovšem zároveň také nejhoršího. Hermionu bavili, i dojímali.
Potom tu ale byli ti dva, nad kterými se jí lámalo srdce. Nil a Nether. Mocní záchlumští zaklínači. Opuštěné děti, zlomené smrtí svého velitele. Tolik jim chtěla pomoci. Vysvětlit jim, že jim nikdo nic nevyčítá. Že to oni sami si musí odpustit. Dokáže to?
