Gentlemanem proti své vůli

Vestibul metra. Fronta jak na banány.
„Jéééé ahoj…,“ přidruží se pihovaté třeštidlo, „…tebe jsem už neviděla.“
„Ale…“ Nechápavý pohled.
„To je bezva takhle se potkat… Jak vidíš, zase cestuju nalehko.“ Krosna jako by s každou vteřinou rostla nad hlavou o kousek výš.
„Viď, že bys mi to na chvíli pohlídal?“
Výraz vyloveného kapra. Ženština skládá bagáž na zem. Culí se jak reklama na thymolin.
„Co si má ženská počít sama na cestách? Ještěže gentlemani nevymřeli." Mrk. A je v trapu.
Fronta se zas pohne. Třicátník posouvá svěřenou bagáž.
"Pěkně těžký ženský úděl, hm?" pomyslí si "Odkud já ji jenom znám?"