Igonda, má láska
Pedro Rosquinho znuděně pohlédl na hodinky. Típnul cigárko. Bagetu od ženy uložil zpět do brašny.
„Nastupováááát!“
Spíše než lanovku, připomínal jeho vůz tramvaj. Pedro ji pojmenoval Igonda. Kdysi žlutá, nyní posprejovaná místní omladinou.
„Ding Ding!“
Igonda se dala do pohybu. Dřevěná konstrukce drnčela z kopce dolů úzkou uličkou pod šňůrami se sušícím se prádlem.
Náhle se v jeho zorném poli objevila postava muže. Vycházel zrovna z domu.
„Ding Ding!“
K. sebou trhnul. Zděšeně uskočil stranou. Nohy mu však ujely na strmém schodišti. A už se beznadějně řítil směrem ke spodní stanici lanovky.
"To je tento měsíc sedmý,“ povzdechl si Pedro.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jo, tam je musí Pedro sbírat
Jo, tam je musí Pedro sbírat jednoho za druhým. Tam to hodně jelo. :D
jaj
jaj
To je tak zvláštní popis, že
To je tak zvláštní popis, že soudím na nějaký skutečný zážitek!!!
Děkuji. Opravdu vycházím z
Děkuji. Opravdu vycházím z autentických zážitků a prostředí.
Až na to, že neuklouzl K.,
Až na to, že neuklouzl K., ale já. :D
To asi nebylo zrovna příjemné
To asi nebylo zrovna příjemné.