Přivítání

Eurykleia shrbená procházela chodbami a potichu, ovšem slyšitelně skuhrala na svá záda a ostatně i zbytek těla.
Měla všeho dost, ráno musela zařizovat pohřeb psa a teď se musela starat o nějakého starého plesnivého tuláka, který určitě nebožtíka Arga zabil.
Jenže pohostinnost je pohostinnost a rozkaz je rozkaz.
Vešla do místnosti, na žebráka se ani nepodívala a začala chystat vodu.
Klekla a snažila se nedýchat nosem, určitě hrozně smrděl.
"Nohu," zavelela.
Noha se natáhla k umyvadlu.
Nakonec nebyla tak hrozná, nebyla to noha tuláka, spíš námořníka. A pak ta jizva...
"Dohlédni, aby v jídelně bylo dost šípů," zavelel její pán.