Kovovou mlhou

Jsi na vedlejší koleji,
kam nejezdí již vlaky.
Rez, utopená v oleji.
Snad chtěla bys jet taky?

Jsi osamělá. Nádraží
teď víc tě nechce přijmout.
Však poskládanou v koláži
tě nedokáže vyjmout

z té změti lesklých vzpomínek,
kde tvoje mysl chorá
si trhá modrý barvínek
a omotává kola.

Dřív jezdila sis na páru
a teď se ti čas vleče.
Sic omládla jsi ke stáru,
však smrt ti neuteče.

Snad v muzeu, kde technika
se mísí s nemodernou,
tvůj osud tiše dotiká
vteřinou nepřebernou.

Jsi stará duše Londýna.
Dnes umírá dech v tobě.
Tvá elektrická rodina
ti přeje pokoj v hrobě.