Sousedka
Duben 2014. ;)
Stála jsem před dveřmi bytu v Košířích, v prvním patře malého činžáku, a hypnotizovala jsem jmenovku. Daniel K---, Ondřej D---. Zaklepala jsem. Otevřel Daniel.
„Ahoj…“ Doufala jsem, že mu nemusím vykat. „Chtěla jsem se jenom zeptat… jestli nemáte nějaký vejce. Mám rozdělané těsto a… nemám žádný použitelný. Prosím.“ Rozpačitý úsměv jsem nemusela hrát.
„Jo, jasně.“ Usmál se, zmizel v kuchyni a za chvíli mi podával tři.
Pevně jsem ho objala.
„Promiň!“
Utekla jsem dřív, než stačil cokoliv říct. Na schodech jsem málem vrazila do Ondry. Strčila jsem mu ta vejce.
„Děkuju moc!“
Ani jeden nemohl chápat, co se vlastně stalo.
Mí věrní čtenářové mi rozumějí, že? Proč. Jako jejich autorka...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je hezké setkání! :-)
To je hezké setkání! :-)
A furt jsem ho nemohla
A furt jsem ho nemohla vymyslet. :) Děkuju!
A až půjdou na procházku,
A až půjdou na procházku, bude je nestydatě rozplizle okukovat další "sousedka". <3
:D
Jsi mařena i tady, je tohle možný?
Nejsem mařena, jsem jejich
Nejsem mařena, jsem jejich autorka. A jsem úplně IC! :)
No právě, že jsi IC, takže
No právě, že jsi IC, takže mařka až na půdu. :)
To je roztomilé!
To je roztomilé!
Zlatíčka, ti museli koukat... hlavně na sebe navzájem, když si vysvětlovali ta půjčená a vrácená vejce :D
Já jsem jim to musela říct!
Já jsem jim to musela říct!
A jo, taky mě to napadlo a směju se u jejich výrazů nahlas. :D
Rozumějí :3 ale stejně se
Rozumějí :3 ale stejně se smějou :D
Emoce povoleny jakékoliv. :D
Emoce povoleny jakékoliv. :D Děkuju!