V kruhu

Evžen se z milostných pádů před Máňou nemohl vzpamatovat. Zamiloval se stejně upřímně jako beznadějně. Láska ho svázala. Láska ho škrtila. Láska mu vzala křídla. A dokonce i chuť na pivo. Chodil jako tělo bez duše, kolikrát ani do hospody nedošel a když, tak tam jen tak seděl a přestával mluvit v půlce věty, aniž by si toho všiml. Znovu a znovu na ní chtěl zapomenout. Dokud ji neuviděl. Dokud s ní nemluvil. Evžen sedával u stolu a div mu netekla slina. Vždycky, když vplula do dveří svým vrávoravým krokem, zahalená obláčkem dýmu, dostával chuť ji zase pozvat na panáka.