Zlom
Naučila jsem se cestovat vlaky i autobusy, dokonce umím sama projít letištěm. Ovládla jsem základy vaření, zvládnu ošetřit drobná zranění, chodím k volbám. Jako organizátorka spousty akcí jsem kolikrát měla reálnou odpovědnost za další lidi. Přesto jsem se vždycky tvářila, že nejsem tak docela dospělá, tak docela velká a zodpovědná.
Vydržela jsem se tak tvářit, i když mi štěně sebralo kus svobody, všemu venčení a krmení a výchově navzdory.
Ale teď, když jsem si (konečně!) sbalila tašku do porodnice, když se (trochu zoufale) snažím zorientovat ve zděděných látkovkách, když ještě honem rovnám maličké oblečení… se tak dál tvářit nejde. Dospívám.
(Ačkoli ta dospělost by se dala úspěšně zpochybnit otázkou, proč ty věci řeším teď a ne před třemi týdny.)
A mrzí mě, že právě kvůli řešení toho všeho nemám čas zalézt si a pročítat ostatní drabble, reagovat na komentáře a vůbec. Ani odvahu slíbit, že si ten čas ještě najdu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Schovej si to pročítání, až
Schovej si to pročítání, až budeš kojit, ono se u toho nic moc jiného dělat nedá ;o)
Jé jé! To je nádherný! (A jak
Jé jé! To je nádherný! (A jak tak o tom přemýšlím, ona ta "dospělost" se zapíná a vypíná podle potřeby. Aspoň mně teda.. :))
Tak... hodně hodně štěstí. :-
Tak... hodně hodně štěstí. :-)
Ano,
to se dospěje hned! Krásné drabble, hodně štěstí!