Smrkáme-li, mrkáme.

Časový úsek, během kterého člověk vypouští hlen otvorem nosním do látkového - dnes již papírového - kapesníku, se nazývá smrkání. Cimrman si dovolil upozornit, že během údajného smrkání člověk zároveň vykonává další pro člověka důležitou činnost, a to pravidelné zvlhčování bulvy oka očními víčky, tzv. mrkání. Cimrman se proto rozhodl, že je nezbytné, učinit tento termín archaickým a představil společnosti nový slovní obrat - mrk smrk.
Nebudeme si nic nalhávat, nový termín se nijak výrazně neuchytil. Citovat zde můžeme jeden z Cimrmanovi příchozích telegramů: “Drahý pane Cimrmane, ráda bych tímto vyjádřila nesouhlas s Vaším termínem mrk smrk, s velkou obtíží se skloňuje. Marta”