DMD č. 3. pro 3. 4. 2020. Téma: Mrk smrk

Měla to být rutinní mise. Kontrola napřirozených jevů v běžném, ničím nevybočujícím sibiřském lese. Až na to, že všichni předchozí výzkumníci se vrátili rovnou do blázince... nebo o nich už nikdy nikdo neslyšel.
Nikolaj Petrov přešlápl. Příliš nejistě na svůj vkus. Udělal předběžný výzkum, mluvil s těmi, co měli o štěstí a vrátili se, byť do svěrací kazajky...

Už pět dní pochodu nikoho ani z dálky nepotkal. Přesto se cítí... pozorován. Všechny smysly křičí "Uteč!". Kolem nikdo, přesto místo přímo tepe nedočkavostí.

Vybaví si šílený šepot vězně ve svěrací kazajce.
Ty stromy mají oči!
Pod nohama mu tiše křupe jehličí.

She blinked
She was but a sapling, reaching for the sun, just like her sisters.

She blinked
She stood tall, taller than her sisters, and as far as she could see, a spruce forest stretched.

She blinked
Strange structures stood where some of her sisters once stood. Those structures appeared to be made...of her sisters.

She blinked
Gone were the spruce structures, replaced by tall ones made of a strange material, and gone were more of her sisters.

She blinked
She stood alone amongst structures of metal and crystal, so tall that she couldn't see the sun. She wept.

Sněm zvířat z severní oblasti probíhal již třetí den. Pomalu se blížilo závěrečné hlasování o tom, kdo bude zvířátkům vládnout po příští období.

Stávající vládnoucí skupina se hájila, že její přístup k vládnutí přinesl stabilitu.

Opozice argumentovala, že současný blok nemá dlouhodoubou vizi a je na čase přejít k novějšímu státnímu uspořádání. Také vztahy se sousedy hodně upadaly.

Po třech kolech debaty už byli všichni vysílení. Přešlo se k hlasování. Po hodině sčítání hlasů bylo jasno.

Před všemi zvířátky vedení předneslo výsledky.

Malební Ríšští Kozlové skončili.

Po příští období se budou o spokojenost zvířát starat Silné a Moderní Republikánské Kobyly.

"He's been standing there a long time," the man noted, shifting his grip on the box he was holding. Near the edge of the woods, a tall, broad figure was just about visible.

"Yeah," Korg shrugged, "he does that."

"Is he..." The man leaned closer, "okay?"

"Nah. Really not okay. He gestured at the box, as subtly as a man made of rocks could.

"He keeps looking at that spruce." Like he was trying to catch it unawares. "Oh, yes," he handed Korg the box, shook himself, and left.

Korg sighed. "Hey Thor," he yelled towards the woods, "pizza's here!"

V době snížené poptávky po přepravě (rozuměj: kaštana na ostrůvku hledáš lupou) čelíme nepříjemné věci - spoustě času.
Většina pražských tramvajáků je uvyklá vražednému tempu, ze kterého se jen obtížně přepíná do takřka relaxačního módu, pročež teď nebývá ničím neobvyklým, že tramvaj v zastávce zdánlivě bezpříčinně postává.
Mě kdyby dnes na Vinohradské nezbrzdil ten ztepilý smrk, vypadnuvší z otáčejícího se kamionu, přijedu na Pavlák o čtyři minuty dřív!
Což by bylo naprosto skandální.
Lidé by se ošívali, kontrolovali hodiny, někdo by se určitě přišel zeptat, co se děje.
A já bych musel předstírat kašel, abych ho donutil vzdálit se bez odpovědi.

Sklonil se nad postýlkou, opravdu velice nerad. Uzlíček se pod peřinkou vrtěl. „Zlobivá zemičko, máš už spát,“ povzdychl si. „A nekul očkama a nemrkej, to na mě neplatí.“

Nevěděl, jak ho to vlastně napadlo. Spíš náhodou se doslechl o dvojčátkách narozených kousek od jeho území. Španělsko si vzal vzteklého chlapečka. On si nechal malé roztomilé děvčátko, alespoň si to myslel. Nějak si k němu nedokázal najít cestu. Naštěstí na výchovu malé Itálie nebyl sám.

„Mohl by ses trochu víc starat, podívej, jakou má nudli u nosu. Hezky se vysmrkej, maličká. Maďarská šlechtična na Rakušana mrkla. „A neboj, zítra přijdu zas.“

Trvalo dva dny, než byli schopni pohybu. Celková anamnéza dle Klátila bylo zlámaných pár žeber, probodnutá plíce a zlomená noha.
Nejhorší bylo, že Křováka do spánku udeřil pořádně velký kus kamene, což způsobilo nepředvídatelné a neovladatelné stahy ve tváři.

"Neuposlechnutí příkazu. Ohrožení celého oddílu. Za tohle Vás můžu dát před vojenský soud," uvažoval Dujek, "měl bych Vás nechat degradovat a zmrskat, možná pověsit," zamýšlel se.
"Smrk, to by ale nešlo kapitáne. Kdo by pak testoval tu moranthskou munici?" zeptal se plačky Křovák potlačující oční tiky.
"Ještě jednou na mě uděláte mrk Křováku a ta munice do vaší zadnice udělá strk."

„To bys neuhád,“ chechtal se Tonda.
„Asi ne,“ přiznal kamarád. „Vím, jak si na té káře zakládáš a vrátíš se z rybaření s nakřáplým nárazníkem.“
„Znáš Pepina? Toho, co je furt…“
„Na šrot nebo na rybách? Jo.“
„Jel jsem k němu na rybník- teda není jeho, ale sedí tam od nevidím do nevidím.“
„Když teda…“
„Zrovna nechlastá. Tak mi popisuje cestu a nakonec řekne: Až uvidíš SMRK, tak opatrně odboč a dál uvidíš. Tak čumím, zírám, cestou bambilión smrků a odbočka nikde. A pak mrk a…“
„Smrk?“
„Jo! Ta dědina se tak jmenuje! Na to opatrné zatočení jsem nějak zapomněl…“

Divoce kýchl a popotáhl nosem, zároveň vyslal několik mrknutí na protější stranu stolu.
"Ahh, to je ta má alergie na indické jídlo, měl bych jít do své kajuty pro lék. A radši s doprovodem."
"Ale opičáku," ozval se Kocour, "vždyť ty žádnou takovou alergii nemáš, cpeš se tím každý den. To spíš ti všechno to kari spálilo mozkové buňky, máš nějaký divný tik v oku."
"Ale ano, Kocoure," procedil Lister mezi zuby, "tohle kari by mě mohlo i zabít. Musíme pro lék zpátky na Kosmika!"
"Žádnou takovou alergii přece nemáš!"
Lister nevěřícně zakroutil hlavou.
Jejich hostitel začal vypadat velice naštvaně.

Strážmistr Cruchote se snažil se všech sil. Celý motor ze služebního vozu vymontoval, zkontroloval, ukázal panu štábnímu. A tak ten mu řekne ať jde od toho?

Že se má jít vyčůrat?!

Když se mu nechce??!!

Nu jak pan štábní poroučí, tak se stane.. Beztak motor zpátky sám nenamontuje. Na to stačil Cruchotovi jeden mrk, aby věděl, že to hned tak nebude.

Vydal se však dle rozkazu pryč, aby nebyl veliteli na očích.

A když obešel poslední smrk a vstoupil na mýtinu, kde právě startoval... jak jinak to popsat... létající talíř, Cruchote ihned věděl, že tento den bude ještě mnohem horší.

Je všeobecně známé, že Zakázané přitahuje. Zvláště když ho provází tajemno.

Podle zkazek, předávaných z generace na generaci, ten les byl prokletý, žily tam příšery, nad lesem čněly trosky hradu duchů. Prostě místo, kterému by se většina lidí vyhnula na sto honů, až na pár výjimek.

Ti se pak vraceli s vyděšeným křikem.
„Straší! Straší!!!“
Utíkali, co jim nohy stačily.

„Opravdu jsi je musel tak polekat?“ ze šera se pochybovačně ozval kentaur Firenze, ochránce Zakázaného lesa.
„Chtěl jsi, ať je vystraším. Na to by mrkající smrk nestačil,“ oponoval mu jeho pobočník, „i když netuším, proč je tak poděsili tančící stromy.“

Harry se zhluboka nadechl známé vůně vřesu, vody a...
"Ééé, fuj! Co je to za příšerný smrad?!"
Profesor bylinkářství, který v posledních letech propadl vášni pro magidendrologii, ho odtáhl hlouběji do čarovného hájku.
"Promiň, Harry, ty hniloolše vážně nebyly nejpovedenější experiment! Ale tohle je nádhera!"
Harry se rozhĺédl a musel souhlasit, vzrostlé stromy kypěly zdravím a přímo jiskřily magickou energií.
Jiskřily a mrkaly?!
"Neville? Ten lesík na mě mrká. Nebo jsem fakt přepracovanej."
"To jsou mrkosmrky! Sám jsem je vyšlechtil!" Neville se dmul pýchou.
Harry se zadíval přes laškovně mrkajicí dřeviny na siluetu mohutného hradu a usmál se.
Byl doma.

Krok první
Flirt - MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi, MRK - hihi!

Krok druhý
SMS v jednu ráno - CINK, CINK, CINK, CINK, CINK!

Krok třetí
Rande? - BUCH buch, BUCH buch, BUCH buch...

Krok čtvrtý
Víno? - SRK, SRK, SRK, SRK, SRK...

Krok pátý
...mlask, mlask, mlask.

Krok šestý
Půjdeme ke mně? - JO!

Krok sedmý
Sex? - Ach, ach, ach!

Krok osmý
Zavoláš? - Hmmmmm....

Krok devátý
...tú, tú, tú, volané číslo je dočasně nedostupné, zavolejte prosím později...

Krok desátý
Fňuk, fňuk, fňuk, smrk, SMRK!

V případě potřeby opakujte do omrzení. Výrobce nenese odpovědnost za důsledky plynoucí z dodržování doporučeného návodu k použití.

Oběžník o hrozící kůrovcový kalamitě, kterej nám kdovíproč zaslala Asociace, sice skončil roztrhanej a napůl sežranej, ale obsahově měl překvapivý dopady.
"Žádnej strach, šéfe," ujistil mě odhodlaně Santer, "já ty bídný červy vystřílím." Ježibaba půl dne vařila nějakej šílenej insekticid. Vyšlo jí z toho něco, co podezřele připomínalo perníkový těsto, a s fanatickým leskem v očích se tím jala oblepovat stromy v okolí řkouc, že prevence je zásadní.
"TÁMHLE! MRK NA MĚ Z TOHO SMRKU!" zařval Sauron, hory se otřásly a celý osazenstvo s bojovým rykem naskákalo do lesa.
Řek bych, že občas je nepřítel nejlepší terapie.
Teda kromě chlastu.

„Mladá pozvala novýho myslivce na voběd, šak už má taky roky na vdávání,“ hospodyně neomylně vybere z hejna husí tu nejtučnější a podá ji Anděle.

„A von nevypadá, že by mu to vadilo, porád se tu vometá, jak de mladá na humna, už pádí z lesa jako čert. Kytičky jí váže, vočkem mrká. A pěknej mládenec to je, to zas jo. Když ten starej škrťa dá holce aspoň trochu slušný věno, do podzimka je shodí z kazatelny.“

Z husího krku vytryskne proud krve a potřísní Anděle ruce.

„No tak nebul, přece. Tumáš, vysmrkej se. Z něčeho ten voběd uvařit musim.“