Smlouva s ďáblem

Napsal domů, v Bradavicích ještě zůstane. Druhý den si ho zavolal profesor Avery, dopis rodičům ležel před ním na stole.
„Viděl jsem vaše známky,“ protáhl Avery, aniž by se na něj podíval. „Slušné, na syna mudlů. Bohužel tady nemáte žádnou budoucnost. Možná vás ministerstvo zaměstná jako uklízeče?“
Prsty lehce zabubnoval o desku stolu, jako by přišel na něco zvláště zajímavého. „Ale vy toužíte po něčem lepším, mám pravdu?“
Chlapec váhavě přikývl. Avery se usmál jako sám ďábel.
„Hledám nadějné kouzelníky, kteří mě budou informovat o dění ve své koleji. I o té nejmenší drobnosti. Každém mrknutí, každém pláči... Uděláte to?“