Vůbec se nebojí

Angrešty jsou rudé a veliké jako článek malíčku. Co Mordořané odtáhli, dozrávají jen pro nás. Stojíme kolem keřů a cpeme se plnými hrstmi.
Vtom Burzî vyjekne, překvapeně a bolestně.
„Co je to za zvíře?" ptá se vyplašeně.
Žígur utrhne pampelišku a láká kozu k sobě. „Pojď sem, pojď..."
„Není vzteklá?" zapochybuje Rustrigh. „Vůbec se nebojí."
Žígur zavrtí hlavou. „Ochočená. Určitě patřila elfům. A teď je naše."
„Upečeme ji k večeři."
„Nic takového," zlobí se Žígur. „Lepší je nechat si živou a pít její mléko. Jen škoda, že nemáme i kozlíka."
„K čemu?"
„Přece k tomu, aby napřesrok bylo víc koz."