Děvčátko, na slovíčko

„To se mi snad zdá! Holka pitomá, copak sis nemohla dát pozor?“
„Mami, já ho mám ráda!“
„Já taky, ale kvůli tomu jste si snad nemuseli uplést mimino! Je ti sedmnáct, jak chceš odmaturovat s prckem? Kde budete bydlet a kdo vás bude živit?“
„Než se narodí, budu plnoletá. A maturity jsou v květnu, to už budu v pohodě.“
„V šestinedělí? Jak dlouho jsi vlastně…?“
„Od prvního turnusu. Začátek července.“
„Aspoň že Petr neutekl. Nebude další děcko bez táty. Nějak to uděláme.“
Vrhla jsem se jí do náruče.
„Už máte jména?“
Cosi jsem zakňučela.
„Kristova noho!“
„Super nápad, mami. Kristina!“