Bez času na starosti
Ještě když měl v hlavě ideu komunity malířů žijících v jeho Žlutém domě, horečně obstarával všechno, aby se na příjezd umělců z Paříže připravil. V první řadě neustále psal Gauguinovi. Ten odpovídal sporadicky, ale čím méně od něj dopisy chodily, tím více jich Vincent napsal.
V druhé řadě pořizoval nábytek, který bylo potřeba opravit, vybavoval pokoje, uklízel, do toho stále intenzivně maloval. Skoro nevařil, jen se odbýval kusem chleba, jeho žaludek proti pestřejší stravě protestoval.
Činorodé naplnění dne ho uspokojovalo. Cítil se šťastný a tak lehký, jako kdyby všechny starosti světa odletěly pryč.
A na stůl postavil vázu se slunečnicemi.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Je to činorodě radostné, ale
Je to činorodě radostné, ale zároveň už od začátku jaksi smutné. Krásné po všech stránkách.
Díky! :)
Díky! :)
ách jo, mně je ho tak líto...
ách jo, mně je ho tak líto...
No jo... :/
No jo... :/
Hezké, příjemné. A líbí se mi
Hezké, příjemné. A líbí se mi tam ty slunečnice.
Děkuju! :)
Děkuju! :)