Cesta
Není nad to, vydrápat se na kopec příkrou, křivolakou stezkou vedoucí skrz hluboké kaňony a rokle, kde nohy málem uklouznou po mokrém kmeni klenoucím se přes propast. Nahoře se člověk zhluboka nadechne a chce se mu vykřiknout „tady jsem!“; nadšeně se rozhlíží vůkol, aby se pokochal tím širým výhledem do dálavy. Obzor se leskne slunečním odrazem a radostně volá. Jen v jednu stranu je další hora, vyšší než ta, na které stojí, srdnatě brání vidět, co je tím směrem. To je znepokojivé a dráždivé, a tak nezbývá pokořit i tento vrchol. Proto je člověk, věčně nespokojen, hnán překonávat sám sebe.
Tímto drabblem, které je také svým způsobem o DMD a psaní, se chci rozloučit s dnešním ročníkem. Byť zbývá ještě jedno téma, ještě nevím, jestli na něj něco napíšu, a toto je vhodný okamžik.
Chci poděkovat za povzbudivé a milé komentáře, hodnocení a opravy, kterých si nesmírně vážím. Děkuji i hodnotitelům a organizátorům za to, co nám připravili, a za bodíky.
Budu se těšit na další příběhy a literární střípky. A určitě na další ročník!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Doufám, že ještě napíšeš.
Doufám, že ještě napíšeš. Tvoje drablata jsou jedna perla za druhou, samozřejmě včetně tohoto
Děkuji za pochvalu - já jsem
Děkuji za pochvalu - já jsem sebekritický - něco se mi povedlo, něco méně, občas něco risknu experimentálně, někdy je horší koncentrace.
Chci Ti poděkovat za všechny komentáře, které vždy byly první nebo mezi prvními. Těším se na další Evženova dobrodružství, ale i na cokoli jiného, co napíšeš, protože se to čte jedna báseň.
Krásné rozlučkové drabble. Já
Krásné rozlučkové drabble. Já nezdolávám doslovné vrcholy, ale hory pomyslné, ať už se to týká hory nádobí, či hory, které se tyčí ve vztazích. Vždycky mám radost, když nějakou horu zdolám. :)
Tak to má být, a tak to bylo
Tak to má být, a tak to bylo i myšleno.
Mám ráda stát na vrcholu hory
Mám ráda stát na vrcholu hory (i když samozřejmě ne těch nejvyšších, ale těch našich nebo slovenských, přiměřených, nám tak akorát). Je to opravdu úžasný pocit se tam vydrápat a koukat se dolů do kraje.
Máš pravdu, že každé téma DMD je taková hora, na kterou je nutno se vydrápat. Někdy to jde hůř, někdy lépe.
Díky Ti za tvoje "zdolané hory v DMD", bylo mi potěšením je číst. Stejně tak jsem i ráda četla Tvé komentáře u mých "kopečků".
Těším se na to Tvé poslední drabble a určitě za rok na shledanou.
Určitě, drabble je takový
Určitě, drabble je takový malý kopec mezi jinými životními horami, který každý den během dubna tady společně zdoláváme :)
I já jsem si s vždy chutí přečetl vylomeniny a radosti kočičích tlapek a napínavý příběh na pokračování a říkal jsem si, jakým směrem se to bude ubírat a co Šejla vymyslí :). Stejně tak moc děkuji za plno povzbudivých komentářů! Ať Ti to hezky píše a dělá to čtenářům potěšení!
Je to překrásně napsané. A v
Je to překrásně napsané. A v přírodě to tak opravdu vnímám.
DMD takhle vnímat nechci, nechci vidět témata jako řadu překážek, které se mi někdo snaží nakupit co nejvíc, aby se vidělo, jestli je zvládnu. Trochu to tak bylo v dřívějších ročnících, ale tehdy už jsem dokázala, že to zvládnu, a netěší mě to dokazovat dál. Radši bych si prostě dala další téma s tím, že uvidím, co mě k tomu napadne.
Toto bylo myšleno všeobecně.
Toto bylo myšleno všeobecně. Co se drabble týče, tak popasovat se s tématem lze chápat jako malý kopeček, proč ne... Nejde o žádné dokazování, to by bylo špatně pochopeno.
Pěkné přirovnání. A vlastně
Pěkné přirovnání. A vlastně si přeji aby každá další hora byla o něco vyšší než ta předešlá - nemusí být o moc, ono, stát před štítem, jehož vrcholu nedohledno je spíše zastrašující.
Myslím si, že v rámci životní
Myslím si, že v rámci životní filozofie to vůbec není špatný přístup! A děkuji!
Krásně povzbudivé a plné
Krásně povzbudivé a plné energie.
Děkuji! :)
Děkuji! :)