Hlasy minulosti aneb O čarovném sklepě
Jedna sezónní. Nějak mi tam k tématu nenaskočilo nic seriózního :D
Libor vyklízel sklep. Došlo i na bednu v hlubinách: pérovková kroužkovka, buznáče, kanady.
Wow, mládí, začal obsah přehrabovat.
„Au!“ Ozvalo se zevnitř.
„Tyvole, pozůstaky mýho ztracenýho mládí mluví,“ prohlásil Libor.
„Dovol, nic takového nejsem.“ Z bedny vylezl skřítek.
„A co tady děláš?“ Libor se divil přiměřeně své zálibě v nadpřirozenu, tedy málo.
„Přivezl sis mne.“
„Cože?“
„Třeštila mi hlava, tak jsem se zašil v něčích věcech a na chvilku usnul. Tak deset let? Pocházím z lesů od Buštěhradu. Pamatuji si řinčení zbraní, oheň a zpěv…“
„Já jsem tě přivez z Libušína? A víš jistě, že nejsi hlas mýho ztracenýho mládí?“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je boží! Musím
To je boží! Musím zkontrolovat cajky, jestli mi tam taky nějakej nechrápe. :D
Děkuji :) No tak já musím
Děkuji :) No tak já musím přiznat, že to je lehce autobiografický kus, aneb přerovnávala jsem bedny na půdě a hledala kostýmy z první párty Světa po Pádu, když už budou poslední Mrzácké války :D
Jé to se mi líbí!
Jé to se mi líbí!
Díky moc! Měla jsem náladu na
Díky moc! Měla jsem náladu na něco odlehčeného.
:-)
To je dost dobrý. Zajímavý pozůstatek z minulosti.:-)
Děkuji :)
Děkuji :)