6. kapitola

Rafael a Saskie se sešli ještě před otevřením prodejny, takže do ní posléze vstoupili jako první zákazníci.
"Á, pan kavárník!" uvítala je prodavačka.
"Vidím, že jsem tu už znám jako falešná mince."
"Takže zřejmě pracovní odění tady pro slečnu jako obvykle."
"Berete mi slova z úst."
Prodavačka si bere Saskii do slova a do písmena do parády a ta již po chvilce vychází ze zkušební kabinky oděna do slušivé černé sukně a neméně slušivé bílé blůzky.
"To je ono!" zvolá Rafael, "teď budete děvče k nakousnutí."
"To snad ne, pane kavárníku! Já měla za to, že přijímám brigádu v seriózní kavárně. A nikoliv v sadomasochistickém salónu. Musím vás důrazně upozornit, že se rozhodně od nikoho okusovat nenechám!"
"Nebojte se Saskie. Nikdo vás samozřejmě v naší kavárně okusovat nebude. Určitě vám nemusím vysvětlovat, co je to hyperbola. Chtěl jsem jen říci, že obsluha v každém gastronomickém provozu by měla být, jak to říci, prostě apetýtlich a šmrncovní, zkrátka esteticky na výši. V tom se zajisté oba shodneme."
"S tím určitě souhlasím."
"To je dobře. Takže prosím pro slečnu toto odění dvojmo."
Když vyšli před obchod, otázal se Rafael:
"Jak jste na tom s časem nyní?"
"Mám až seminář později odpoledne."
"Tak že bychom šli teď rovnou do kavárny, co říkáte? Už jste někdy pracovala v kavárně?"
"Ne, nyní to bude poprvé."
"Takže holt bude muset začínat od Heliodora."
"Co?"
"No přece od píky!"
"Vy jste tedy šprýmař, takhle upravovat úsloví."
"To jsem. Ostatně mám k tomu blízko, také jsem studoval češtinu."
"A dostudoval jste, že jsem tak smělá?"
"Dostudoval," odvětil Rafael bez jakéhokoliv náznaku urážky. "Dokonce jsem zkusil i doktorské studium, ale to jsem vyhodnotil jako příliš velké sousto. Takže jsem toho po roce nechal, abych se vyhnul nedůstojnému aktu vyloučení. A šel učit. Kdybych našel místo na nějakém gymplu, kde aspoň část žáků má zájem o humanitní obory, bylo by to možná v pohodě. Já však putoval mezi různými základkami, učňáky, všude smlouva jen na rok, stálo to za houby, byl jsem spíše krotitel divé zvěře. Abych to zkrátil, jednoho krásného dne jsem si jednoho, jak to slušně říci, iritujícího učně zvedl za límec do výšky a vyťal mu facku, až to mlasklo. Bohužel tato hodina byla tajně natáčena na telefon a toto video obletělo sociální sítě."
"Bože, to je hrozné..."
"Ředitel si mě zavolal na kobereček a nabídl mi, abych odešel sám dohodou. A velmi moudře zhodnotil, že jsem se narodil do špatné doby. Tedy do doby, kdy rákoska ve školách již není přípustná. Oba jsme se shodli na tom, že bohužel. Pak jsem nějakou dobu brigádničil u kamaráda fekálníka..."
"Ach, to tedy nebylo zrovna apetýtlich, abych použila vaší terminologie..."
"Nebylo, a já věděl, že toto nechci dělat celý život. Přemýšlel jsem tedy, co dál, a nakonec mě napadlo, že budu v literárně kavárně servírovat literaturu jen těm, kteří za ní dobrovolně přijdou."
Mezitím došli do kavárny. Do otevírací hodiny zbývala ještě spousta času.
"Saskie, pro začátek se běžte převléknout do právě zakoupeného odění."