Po prozření
Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
Ecclesiastes, BK, 1613
Z deníku Modroočky
19 let a 4 měsíce.
Navazuje na
Variace na renezanční téma II
Následuje: Cross
Nesoutěžní
Sedím ve Františkánské zahradě, oáze ticha uprostřed hlučného města.
Okolo prochází zanedbaný muž.
Sedá si k rozladěnému pianu, začíná hrát.
Tóny piana prorážejí ticho.
Tu písničku nemám ráda.
Slova se mi zarážejí do těla jako obrovské hřeby.
Jsem to já, kdo vždycky hledá chyby jenom v druhejch?
Ano.
Ublížila jsem mnoha klukům. Snad mají někoho lepšího.
Mrzí mě, že jsem ublížila Martinovi. Měl mě rád a já jeho taky. Jen jsem si toho nevážila.
Nejvíc mě ale mrzí, že jsem strašně moc ublížila mamce.
Že jsem jí způsobila vrásky.
Že její slzy zbytečně stékaly na polštář.
Úplné zbytečně.
Musím brečet.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Smutné.
Smutné.
Určitě to smutné je, ale jal
Určitě to smutné je, ale jal píše Aplír, je tam naděje. A to smutné není.
Slzy nesmyjí minulost, ani
Slzy nesmyjí minulost, ani její následky. Ale prozření je první krok pro to, abychom je minimalizovali. A tak v té smutné stoslůvce vidím naději. Kéž by!
To je pravda
To je pravda. Dokud hledám chyby jemom u druhých, nemůžu s tím nic dělat. Kéž by! Děkuji