4. kapitola

čtvrtek, 20. prosince

Doktor Lloyd přivedl dneska do práce svoji dceru.
Lizzie je tak cute…
A kromě toho taky chytrá. Zatímco její otec dodělával v kanceláři nějaké papíry (za doktora Pottera, jako obvykle), Elizabeth s námi na lékařském pokoji obědvala to, co jsme si objednali ze salaterie, a zvědavě nám okukovala skripta, encyklopedie a rozevřené případové studie. Když jsem se jí zeptala, jestli by ji lákala medicína, trochu zdráhavě odpověděla, že ji přírodní vědy baví, ale zvířata jsou jí bližší než lidé. Prý by se ráda věnovala veterinárnímu lékařství, zoologii nebo mořské biologii. No, musím jí dát zapravdu, že i rozdrážděný leopard se možná leckdy pacifikuje snáz než rozzuřený pacient na pervitinu.
Zajímalo mě, jestli už někdy zkoušela zkoumat krevní nátěr pod mikroskopem, a když řekla, že zatím pozorovali jen řasy, houby a prvoky, vzala jsem ji do laboratoře, kam jsem stejně měla po obědě zanést k otestování dva odebrané vzorky.
Překvapilo mě, jak suverénně zaujala místo u pracovního pultu, jak zkušeně si natáhla latexové rukavice. Doktor Angel se na její přítomnost tvářil dost zaraženě, ale nic neřekl. Jasně, správně by v laborce vůbec neměla být, ale kdy jindy by zase dostala takovou příležitost.
Pomohla mi umístit sklíčko pod mikroskop a potom, co jsem vzorek prozkoumala sama, nechala jsem ji nahlédnout a vysvětlila jí, jak pozná kterou složku a podle čeho najde patogen. Objevila ho rychleji, než bych čekala. Teda, ne že bych nečekala, že jí to půjde. Myslím, že má dobrý pozorovací talent. Pan Brown nebude moc nadšený, až mu sdělíme diagnózu. K němu už se mnou Lizzie pochopitelně nepůjde, to by bylo nepřijatelné.
Cestou z laboratoře jsme narazili na doktora Pottera. Okamžitě spustil tirádu na téma nečitelného vyplňování karet. Upozornila jsem ho, že ty karty přece do počítače zadává doktor Lloyd, tak proč mu to vlastně vadí, načež z něj vypadlo, že ho právě doktor Lloyd seřval, že nemá diplom z kryptologie a že by bylo fajn, kdyby si se svými podřízenými promluvil o nutnosti zachovávat jednotnou formu a nepsat jako hotentot. Čili klasický kruh řvaní, chápu. Slíbila jsem mu, že to vzkážu Brianovi, Liamovi a Helze. Hlavně Helze, poněvadž její písmo připomíná něco, co jste naškrábali v silně podroušeném stavu potmě roztřesenou rukou.
Teprve, když nakročil k právě otevřenému výtahu, uvědomil si, kdo vedle mě stojí. A zůstal na Elizabeth zírat, zatímco výtah se zase zavřel a odjel bez něj. Nejspíš ji poznal podle rysů, které zdědila po rodičích, jelikož se dnes viděli vůbec poprvé. Dokonce chudák ani netušil, že ji doktor Lloyd vzal do nemocnice s sebou. Byl z toho setkání dost vykolejený. A v jeho náhle propuknuté nervozitě zcela určitě nehrál roli fakt, že si před ní nechtěně vzal do pusy jejího tátu. (Tohle asi nebyl úplně vhodně zvolený obrat.)
O Lizziině matce nemám moc informací, nicméně ty, které se ke mně dostaly, mi nějak zabraňují zavádět na ni řeč. Obzvlášť netaktní by mi připadalo vyptávat se přímo Elizabeth. Myslím, že to poslední, co by chtěla probírat, je její mrtvá máma. Každopádně, tahle nemocnice je příšerná drbárna a všechna tajemství a legendy, všechno, co se tu odehrálo nebo se stalo těm, kteří tu pracovali, neustále udržuje naživu. Lidé, jež si pamatují, se občas zmíní, utrousí poznámku. Sestřičky a uklízečky si rády šuškají o všelijakých pikantériích. Dokonce se tu pořád dají nalézt i očividné stopy některých událostí.
Doktor Potter znal paní Lloydovou pod jménem Hermiona Grangerová. Chodili spolu na univerzitu, byli přátelé. Oba měli k doktoru Lloydovi blízko. Ale doktorka Grangerová se s ním nakonec sblížila i fyzicky, což myslím dodnes vyvolává v doktoru Potterovi určitou míru žárlivosti, přestože si je plně vědom pravé povahy svého vztahu s doktorem Lloydem a toho, že ne vždy s vámi osudový muž vleze do postele, aby potvrdil, že pro něj něco znamenáte.
Po tragickém září roku 2005, kdy bombovým útokem, brutálními vraždami a jedním otřesným pokusem o vraždu vyvrcholila kauza Riddle, byl doktor Lloyd – známý tehdy pod jménem Severus Snape – nucen přijmout novou totožnost, opustit zemi a skrývat se před hrozbou přeživších Riddleových kumpánů, proti nimž svědčil. Doktorka Potterová a doktor Black tenkrát zfingovali jeho úmrtí na následky potransfúzní hemolýzy, vystrojili mu falešný pohřeb a spolu se Severusem se slehla zem i po Hermioně. Odjeli spolu, usadili se v jižní Francii a o sedm měsíců později přišla na svět Elizabeth.
Doktor Potter se o její existenci dozvěděl jen prostřednictvím několika dopisů, které mu paní Lloydová napsala, a neměl nejmenší ponětí, jak vypadá nebo jaká vlastně je. Byla pro něj pouze abstraktním pojmem, jakousi mlhavou představou. Teď však před ním stála skutečná, konkrétní, snoubící v sobě bolestné připomínky ženy, která kdysi bývala jeho nejlepší přítelkyní, a výrazné rysy muže, ke kterému dodnes chová silné a těžko definovatelné city. Muselo být těžké se na ni dívat a ovládnout všechny ty drásavé emoce.
Nedivila bych se ale, kdyby si brzy získala jeho sympatie.
Je to vážně super holčina.