26. Duchařina - absurdní divadlo
V předchozích několika kapitolách vybouchl dodavatel pervitinu, ve vypjaté atmosféře (jak zajistit dodávky) Honza zjistí o fungování gangu spoustu věcí, které mu měsíce před tím zůstaly skryty. Třeba to, že se Simona bojí Macháně, i že má velmi blízké vztahy s Michalem Krízlem. Dokonce to začíná vypadat, že by Michal Krízl mohl být i víc než jen spojka u policajtů. Při tom se Honza skamarádil s vodníkem/duchem Bibinou, od něho se teď vracíme zpět ke hlavnímu ději.
Pokus o splnění kapitoly jako divadelní hry.
Vrátil jsem se za Vářou. Nebyl na svém oblíbeném kaštanu, tak jsem si zase zkusil v mysli odhadnout, kde je. Tentokrát to šlo trochu obtížněji, než bylo u Váři obvyklé. Když jsem Vářu našel v laborce, došlo mi, čím to bylo. Vářa byl zcela vtažen do dění tam, vůbec mě nevnímal. Zavěsil jsem se do rohu pod strop. Vypadalo to jak absurdní divadlo.
Mladík agitovaně pobíhá s hadrem po laborce a přemísťuje různé laboratorní pomůcky.
Vářa sedí na lustru.
Mladík zamíří ke skládku.
Vářa sletí dolů k němu: „Ať tě to ani nenapadne!“
Mladík nadskočí a vrátí se ke stolu a znovu zmateně přerovnává kádinky.
Vářa se vrátí k lustru.
Mladík chvějící se rukou sáhne do police pro vařící manuál.
Vářa se k němu vrací a do ucha mu zlostně zasyčí: „Okamžitě to dej zpátky!“
Mladík vrací do police sešit a bručí: „No, ale já přece musím vařit, jinak mě Macháň…“
Vářa netrpělivě: „V tomhle stavu vařit nebudeš!“
Mladík znovu přerovnává kádinky: „Ale já bych ani jinak nesebral odvahu sem jít!“
Vářa: „Sjižděj se, kdy chceš, ale vařit sjetej nebudeš!“
Mladík vyděšeně upustí kádinku: „Budu, musim. Copak to nechápeš!“
Vářa tiše krouží těsně kolem mladíka.
Mladík zírá na střepy a zoufale opakuje dokola: „Vářo! Já musím! Já musím! Vářo!“
Do opakovaného mladíkova volání „Vářo!“ se ve dveřích objeví Patera s mobilem u ucha: „Vždyť to musíte slyšet sám, má i halucinace, není schopnej ničeho, natož něco vařit.“
Patera poslouchá hovor v telefonu.
Mladík stále opakuje: „Vářo!“ Při tom se sesune na podlahu a pořeže se o střepy.
Patera pokračuje: „Vůbec neví, co dělá. Prostě ho odsud odvádím, nenechám ho zničit tady zařízení.“ Zase chvíli poslouchá přikyvuje: „Jo, jo…“
Mladík kouká na pořezané ruce a nakonec se rozpláče.
Patera strčí mobil do kapsy a sbírá ho: „Pojď pryč, já ti to zalepim. A mám tam meltu a rohlíky, dáš si a bude líp. Tak pojď.“
Společně odchází.
Vářa vylítne zpátky ke stropu a konečně si mne všimne. „To byl Patrik, posledně jsme spolu vařili. Hodně sešel.“
V poněkud skleslé náladě se vrátíme na kaštan, abychom probrali novinky.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Super kapitola, perfektní
Super kapitola, perfektní absurdní drama :)
Díky, časově mi to sedlo k
Díky, časově mi to sedlo k tématu.