34. Duchařina - Šachy
Plním šesté překvapení - vzdání holdu jedné nezapomenutelné padesátce...
Kapitola z pohledu Pavla.
Pavel se dalšího šachového kroužku nemohl dočkat, přišel dřív a našel Ferdu-dědu sedět před zamčenou klubovnou.
„Ty seš tu brzo!“
„Ferda mě tu vyložil cestou někam za prací,“ kývnutím pozdravil procházející paní knihovnici a trochu tišeji dodal, „pak ti to dopovím, až nebudeme tak na ráně.“
Pavel neradostně pokývl, to nevypadalo na dobré zvěsti. Usadil se vedle Ferdy a začal předávat informace ve formě, která mu přišla pro cizí uši nezávadná: „Tak si to představ, že jsem normálně komunikoval s duchem svýho kamaráda Honzy.“
„Ty a kartářka? To mě překvapuješ.“
„Kdepak kartářka. Byl jsem navštívit jeho mámu a ta mi všechno řekla.“
Ferda-děda znal podrobnosti stavu Honzovy mámy. Koukl nevěřícně na Pavla, jestli to myslí vážně.
„Úplně všechno, co říkala, přesně sedělo s věcma, který mám z ověřenejch zdrojů, včetně změny podstatného dodavatele, totálně jsem na to koukal. Měl jsem dojem, že se mi to musí zdát.“
Ferdinand pochopil změnu dodavatele, protože věděl, že pro ně Eva dělala analýzu pervitinu. Nicméně protože se začalo scházet osazenstvo kroužku, tak to převedl do jiné roviny: „Mě se jednou zdálo, že se mi bagančata proměnily v bačkory v podobě modrorůžových roztomilých plyšových králíčků, dovedeš si to představit? Nejčernější můra každýho lampasáka.“
Rozesmála se většina lidí okolo a konverzace se stočila jinam.
V další debatě pokračovali, až když kroužek oficiálně začal a se většina lidí zabrala do hry.
Pavel si nepřítomně hrál s vyřazenou figurkou: „Jediná věc, kterou Libuška říkala navíc, byla, že se Krízl schází se Simonou – dcerou starýho Kulhánka. Najednou mi v hlavě znělo ,Datlík, Datlík´ a vybavil jsem si, že jsem ho párkrát viděl docela blízko Datlíku a že to tam má Simona z tý jejich rezidence v Roudničce kousek.“
„No, ten můj sen pokračoval tím, že se někde objevili dva dobře obdaření krysáci a začaly se až moc kamarádit s mejma králíčkovejma bačkůrkama.“
„Já si moc legraci nedělám. Už jsem si párkrát všimnul, že se Krízl stará o nějaké Kulhánkovic nemovitosti a bylo mi to divný. Tak jsem si to tady v knihovně domluvil, že bych si rád pohrál s nějakou tou genealogickou databází, a zjistil jsem, že matky starého Krízla a starého Kulhánka byly sestry – byly to jediné dědičky jednoho z rodů, který byl u rozrůstání města po tom, co se zrušila pevnost. A když jsem si ještě chvíli hrál, tak mi z toho vylezlo, že z celého tohohle rodu zbyl jediný mužský dědic.“
Ferdinandovi zamrzl úsměv na tváři, šeptl: „Krízl?“
Pavel kývl: „No, a to je taky ten důvod, jak mohly tyhle rodiny získat v restitucích takový majetky.“
„No, já mám tentokrát taky dvě dost zajímavý informace,“ řekl Ferdinand a sebral Pavlovi věží koně. „Tak za prvé: to co jsi dal Evě, je to, co to mělo bejt, žádný nějak nebezpečný příměsi nebo tak nějak, akorát se hodně liší množství v jedné tabletě, některý toho měly skoro dvojnásobek.“
Pavel si pomyslel, že to je taky pěkně nebezpečná věc. „Dost jsem se bál, že mě za tohle Ferda přetrhne.“
„No, vzhledem k vývoji událostí na to nějak nedošlo – Ferdovi v práci někdo prohrabal stůl a během doby toho mého kolečka s Evou po doktorech se nám někdo dobejval do bytu. Ferda si všiml poškrábaného zámku a já se pak dozvěděl od sousedky, že něco slyšela a šla se kouknout. Podle jejího popisu by to mohl být i Krízl osobně. Spíš se nám do bytu nedostal, ale ten den se nás tam protočilo moc a já byl dost mimo, úplně jistý si nejsme. Každopádně Ferda má všechno v počítači, na kterej nikdo ani nesáhl.“
„No super. Hele, podle mě Krízl na Ferdu nic nemá, on má rád takový ty psychologický hrátky. Hlavně ať se Ferda nenechá rozhodit. Hlásil to dobejvání do bytu?“
„Jo, standardně, nahlas se v práci rozčiloval.“ Ferda-děda povzdychl. „Je na to trénovanej, ale je to fakt vo nervy. Jestli někoho napadne, že na něj má jít přes Evu, tak mu ty nervy velmi brzy dojdou.“
„Eva je chytrá a rozumná. Nakonec jsem si říkal, že je asi dobře, že jsem od ní něco potřeboval, pobavil jsem se s ní o hodně věcech, myslím, že pochopila, že je pro ni lepší všechno nevědět.“
„Víš, že to byla její první noc u nás?“
„Nepřekvapilo by mě to.“ Narovnal se a zadíval se na šachovnici. „A tohle mě taky nepřekvapuje – už zase jsi mě dostal.“
„Promiň. Šach, mat.“
Kdyby náhodou někdo nepoznal citované dílo, tak tady jsou:
modrorůžoví králíčci
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tedy HCHO, je mi ctí a
Tedy HCHO, je mi ctí a národním svátkem, že jsi vybrala právě tuhle padesátku, děkuji.
(Jinak Duchařinu čtu nárazově, když mám zrovna chvilku, ale komentovat opravdu nějak nestíhám, promiň.)
Králičí bačkůrky
Králičí bačkůrky připochodovaly úplně samy :)
Králičí bačkůrky jsou super :
Králičí bačkůrky jsou super :)