39. Tribunál

Na Tribunál si Lycva znovu oblékla šaty z hostiny, ale vlasy si nechala zapletené po způsobu Ai Ciligh. Když ale vyšla před dům a uviděla čekajícího Fanreda, pochopila, že vedle něj bude i tak vypadat jako divoška. V teplém počasí na sobě neměl plášť, ale důmyslný kabátec z lehké látky se širokými rukávy a bohatým vyšíváním, a na vlasech mu seděl tenký stříbrný kroužek. I držení těla jako by se změnilo. Lycva znala Fanreda jako obyčejného muže, zahlédla ho i jako válečníka a velitele, ale dnes poprvé potkala Fanreda prince. Aniž by nad tím přemýšlela, sklonila hlavu.
„Výsosti,“ pronesla obřadně.
Zavrtěl hlavou a natáhl k ní ruku. „Ještě ty s tím začínej.“
„Takže co mám čekat?“ zeptala se, chytila se ho a vtiskla mu krátký polibek.
„Briwal nechce probírat záležitosti Slienny,“ zopakoval jí Fanred, zatímco se společně vydali směrem k brance. „Ale budou se probírat útoky na mně, princeznu a na tebe. Obvinění vznesu já, stačí, když ty budeš jen odpovídat na otázky.“
„A Laivo?“
„Pokud nevystoupí někdo, kdo by proti němu měl konkrétní obvinění, Briwal mu dá svobodu. O toho se neboj.“ Zastavil se mezi domy, za rohem trůnního sálu, kde se měl Tribunál konat, a přitáhl si ji k sobě. „Od téhle chvíle ale nechci, abychom dávali najevo naše city. Žádné doteky, žádné důvěrnosti. Během Tribunálu musím stát u trůnu, takže tím se to zjednodušuje, ale do té doby se musíme chovat jen jako přátelé.“
„Touhle dobou o nás ví celá Anlonna,“ namítla Lycva.
„Tribunál… a co to plácám, celý život u dvora se točí kolem vnějšího zdání. Navenek je vztah mezi členem královské rodiny a sliennskou čarodějkou skandální. Takže není zrovna taktické provokovat s ním ve chvíli, kdy se rozhoduje o životech.“
Věděla jsi, do čeho jdeš, připomněla si a přikývla. „Chápu.“
Věnoval jí jeden z těch vřelých úsměvů, ze kterých se jí vždycky třepotali motýli v břiše, a povzdechl si.
„Něco ti ukážu,“ řekla. „U nás v Ai Ciligh máme gesto, kterým někomu posíláme polibek. Takže kdykoliv mě uvidíš dělat tohle,“ dotkla se špičkou ukazováčku spodního rtu, „představuj si tohle,“ přitáhla si ho a políbila ho. Věděla, že to může být pro dnešek naposledy, a proto si dala záležet, tiskla se k němu, zajela mu jazykem mezi rty, dlaní sjela po zádech a ještě níž… až tlumeně zasténal, odstrčil ji a pedantsky si narovnal čelenku a uhladil kabátec.
„Jednoho dne z tebe budu mít smrt, ženská,“ zabručel.
Mrkla na něj a položila si ukazováček na spodní ret. Když se mu zadrhnul dech, samolibě se usmála, pohodila hlavou a vykráčela na nádvoří jako první.

*

Minuli kamenné orly a vstoupili do trůnního sálu. Síň už byla skoro plná, ale sloupy z červeného mramoru, které se vypínaly k vysokému stropu, a bílý trůn, zdobený zlatem, na vyvýšeném pódiu se zdály nadpozemsky povznešené nad šuškání a přecházení lidiček pod nimi.
Lycva zrovna zakláněla hlavu, aby viděla na zdobený dřevěný strop, když se k nim protlačila Maila.
„Kde jste byli tak dlouho?“ zasyčela. „Talzid už si zabral první místo.“
Ukázala ke stojanu pod trůnem, kde byly vodorovně pod sebou položené dřevěné hůlky, každá z nich zakončená vyřezávaným znakem. Horní příčky stojanu už byly plné. Fanred zaklel.
„Talzid? Co ten chce řešit?“
„Nevím, ale nárokoval si první dvě žádosti. Dělej, než někdo zabere ty další.“
Fanred se obrátil k Lycvě. „Hlavně si zachovej chladnou hlavu, mluv pravdu a věř mi.“
Položila si špičku ukazováčku na spodní ret. „Utíkej už,“ pobídla ho.
Dav se před ním rozestupoval ne úplně snadno, ale pořád snadněji než před Mailou. Obě dívky využily průchodu, který prorazil, a následovaly ho. Až v první řadě se rozdělily – Maila pokračovala ke schodům na pódium, zatímco Lycva našla v první řadě Laiva, střeženého dvěma Fanredovými vojáky.
Válečník na ni mrknul. „Připravená, krásná zpěvačko?“
„A ty?“
V jeho úsměvu se zablýskly zuby. „Tohle sice není můj druh bitvy, ale lepší než zírání do zdi.“
„Fanred s tebou cvičil každý den,“ připomněla mu.
„Chvilky pomíjivé jako špatně vycvičený nepřítel,“ zavrtěl truchlivě hlavou. „Pojmenoval mě po černém jestřábovi, divíš se, že potřebuji volnost?“
„Doufám, že ji dnes dostaneš.“
„Tím si můžeš být jistá, ať už padne jakýkoliv rozsudek.“
Při těch slovech jí zatrnulo. Nepříjemný pocit rozhodně nezmírnila skutečnost, že se před ní zastavil Talzid, kterého následoval kněz Arzhel.
„Ty jsi pořád tady, čarodějnice?“ řekl kněz a nakrčil u toho nos.
„Kde jinde bych měla být?“
„Někde v hlubokém lese, kam patříš,“ odpověděl Talzid. „Ještě není příliš pozdě, pořád můžeš utéct,“ kývl směrem k otevřeným dveřím do síně. „Fanreda a Briwala čeká propast, ale ty do ní nemusíš spadnout s nimi.“
„Neříkej, že by tě netěšilo vidět ji pokořenou,“ poznamenal Arzhel.
„To neříkám. Ale jsem ochotný od toho upustit.“
Arzhel se dotkl stále otevřených ran na svých tvářích. „Mluv za sebe.“
„Víš, co je zajímavé?“ ozval se náhle Laivo a propaloval Arzhela pohledem. „Zabíjel jsem muže více zbraněmi, než ty umíš pojmenovat, dokonce i holýma rukama, a slyšel jsem poslední výdech každého z nich. Dlouho jsem se považoval za nejlepšího zabijáka, který chodí po téhle zemi. Ale ty, našeptávači za trůnem, ty a tobě podobní ovládáte umění, o jakém se mně může jen zdát. Stačí vám pár vhodně zvolených vět a pošlete na smrt stovky mužů, žen a dětí. A přesto sem můžeš přijít volně jako pták a plivat jed, zatímco mě přivlekli jako ovci na porážku a pokud udělám jediný krok ke dveřím, na místě mě probodnou. Skláním se před tebou.“
Arzhel a Talzid si vyměnili nejistý pohled.
„Nás dva vůbec nesrovnávej,“ vypravil ze sebe kněz nakonec.
Laivo naklonil hlavu na stranu jako jestřáb, který si měří svoji kořist. „Tvojí zbraní jsou slova, ale má to jeden háček. Abys mohl syčet ze stínů a plivat výhružky a urážky, potřebuješ jazyk.“
Vycenil zuby v křečovitém úsměvu, až Talzid i Arzhel couvli. Pokusili se důstojně odkráčet, což se jim podařilo jen částečně.
„To nebylo zrovna moudré,“ poznamenala Lycva.
„Ale tak uspokojivé.“
Víc nestihli, protože trubky ohlásily Briwalův příchod. Všichni v sále poklekli a Lycva je s malým zpožděním napodobila. Král vstoupil postranními dveřmi, rychlým krokem vystoupal na pódium a usadil se na trůnu. Teprve poté pokynul shromáždění, aby vstalo.
„Kdo je na pořadu dne jako první?“ zeptal se herolda.
„Vznešený Talzid má dvě žádosti, Výsosti,“ oznámil mu starý muž, který dozíral na průběh Tribunálu.
Přes Briwalovu tvář přelétl stín, ale pokynul Talzidovi, aby předstoupil.
„Můj pane,“ vysekl mu šlechtic hlubokou poklonu. Fanred vedle trůnu vypadal, že má co dělat, aby se nešklebil, a tak Lycva udělala znechucený obličej za něj. Všiml si toho a koutek úst mu zacukal.
„Má první žádost bude velmi krátká a týká se slibu, který mi dal tvůj otec, král Hanbet,“ pokynul služebníkovi, který přes herolda podal králi jakýsi svitek. „Král se ke mně vždy choval vlídně a laskavě, a v posledních měsících své vlády mi ve své moudrosti pomohl vybrat i nevěstu. Jak vidíš, mám jeho pečetí přislíbenou ruku tvé nejjasnější sestřenice, paní Maily.“
Fanred zbledl a ruka mu zabloudila k boku, ale na Tribunálu nebyly dovolené žádné zbraně, a tak jen promáchl naprázdno. „Co má tohle znamenat?“ zvolal.
Maila jen zírala na Talzida, neschopná slova, neschopná pohybu. Briwal, který studoval svitek, zvedl ruku.
„Jen klid,“ pronesl.
„Je to pravda?“ procedil Fanred skrz zuby.
„Zdá se, že můj otec Mailu skutečně přislíbil Talzidovi. Jenže pokud vím, žádný zásnubní obřad neproběhl, nebo ano?“ obrátil se Briwal k dívce.
Maila se zmohla jen na zavrtění hlavou.
„Talzide? Pili jste s Mailou z jednoho poháru a vyměnili si věnce?“
„Bohužel jsme neměli čas, tvůj, abych tak řekl, vstup do dějin, překazil naše plány.“
„V tom případě je tohle,“ hodil svitek Talzidovi k nohám, kde ho sebral snaživý služebník, „jen dohoda mezi tebou a mrtvým mužem. Otec ti možná něco slíbil, ale ten slib nesplnil a já ho nepřebírám. Paní Maila se nestane tvojí ženou, ledaže by o to výslovně sama požádala.“
Lycva viděla Talzida jen zezadu, ale v jeho postoji se změnilo něco, z čeho jí přeběhl mráz po zádech.
„To jsem očekával. Pokud je tedy tato otázka uzavřená, rád bych přešel ke své druhé žádosti. Vlastně se jedná o žalobu. Přede všemi zde přítomnými obviňuji Fanreda Dhu Coika a Lycvu z Ai Ciligh z velezrady.“