Řečiště
Navazuje na Chuť azuru
Pokračuje na Truhla
Potom věci nabraly rychlý spád. Jakmile se lžíce dotkla desky stolu, azurové světlo jakoby mávnutím kouzelného proutku zhaslo. V dalším momentu vyrašil ze lžíce malý kořínek a zaryl se do dřeva stolu. Za ním vyšlehl další a další.
Jako povodeň s jejími rameny a řečišti se hnaly šlahouny kořenů až pohltily za pár chvil celý stůl a začaly se rozlézat po celé místnosti. Různě se klikatily, vlévaly do sebe, rozdělovaly se a zase spojovaly. Po lžíci nebyla ani památka – zmizela kdesi ve spleti kořenového systému.
Mezitím Bedwyr s Fergusem zůstali v němém úžasu stát jako přikovaní a pozorovali tu spoušť.
Soutok tam explicitně není, ale doufám, že z barevnosti toho přirovnání k řece ten soutok snad vyplyne...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mám obavu, že se to zvrtne v
Mám obavu, že se to zvrtne v horor. Aby ta spleť kořenů svými chapadly jako rukama nezačaly škrtit Bedwyra a Ferguse.
Nebo je prostě tou expanzí
Nebo je prostě tou expanzí umačkají..
Pokud něco neudělají, tak
Pokud něco neudělají, tak určitě.
šmarjá to je hrůza, tohleto,
šmarjá to je hrůza, tohleto, když si představím, co s tam děje, já už bych byla za horama
Oni asi taky až se štípnou a
Oni asi taky až se štípnou a vzpamatují
Teda já už bych dávno zdrhala
Teda já už bych dávno zdrhala :-)
To bych taky koukala v němém
To bych taky koukala v němém úžasu, ale skoro bych řekla, že zrovna teď je ta správná chvíle začít zdrhat