Vedlejší účinky

shrnutí: povídka převážně konverzační o nečekaném problému a jeho řešení
přístupnost: všeobecná
fandom: Budeč

Uprostřed učebny bylo Město. Za okny učebny se vznášely tři plně obsazené létající koberce.
“No,” prolomil nakonec ticho představený budečské školy magie Pavel Kukaň, “Vypadá to tam poměrně idylicky.”
“Trochu to připomíná mraveniště,” ozvalo se z vedlejšího koberce.
“Myslím, že to má být útes nad mořem,” povzdechl si Tomáš Kotlík, vedoucí budečské bezpečnosti. “Do učebny o patro níž totiž prosáklo poměrně velké množství slané vody.”
“Je pravda, že támhleta věc,” ukázal představený Kukaň do zadního rohu učebny, “Hodně připomíná chobotnici.”
Ozvalo se několik uchechtnutí.
“Už jste zjistili, kde se to tam vzalo?” obrátil se Kukaň na svého podřízeného.
Tomáš si povzdechl.
“Pracuje na tom celé naše oddělení, pane. Tahle učebna není zcela vytížená, takže jsme tu věc objevili, až když šel údržbář zjistit, kde se vzala ta zatracená voda.”
“Jé!” přerušil ho náhle výkřik Kukaňovi sekretářky, “Oni na nás mávají!”
“Začínají se osmělovat,” přikývl Tomáš, “Ráno se ještě většina obyvatel schovávala v domech, ale teď už vyrážejí na průzkum okolí. Dokonce jsme zaznamenali i pokus o vytažení hřebíku z podlahy.”
“He, he, s takovou za chvíli tu podlahu rozeberou!” zasmál se bodře kdosi za Tomášem.
“To je jen otázka času,” konstatoval suše Tomáš, “Ten ostrov přírodního materiálu, který se objevil zároveň s městem, jim nemůže poskytnout dostatek zdrojů na přežití. Budou muset použít všechno, co najdou.”
“To myslíte podlahu učebny 4B?” podíval se překvapený Kukaň na svého podřízeného.
Tomáš váhavě přikývl.
“A taky nábytek,” dodal v záchvatu upřímnosti. “Pomůcky. Zbytky zapomenutých svačin. A až spotřebují učebnu, budou muset expandovat na chodbu.”
Kukaň zíral, Tomáš se začínal potit.
“Samozřejmě, že jsme vztyčili izolační bariéry a pečlivě monitorujeme všechno, co se tam děje, ale nechceme přistoupit k větším interakcím, vzhledem k tomu, že se zatím nezjistilo, kde se tady vzali…”
“Nezjistilo SE?” protáhl Kukaň. “V tom případě byste měl dohlédnout na to, aby SE zjistilo!”
“Dámy, pánové,” rozhlédl se Kukaň po osazenstvu létajících koberců, “Pokud někdo nemá nic dalšího, pan Kotlík nám na zítřejší poradě jistě přednese vyčerpávající zprávu o celé situaci a jejím řešení.”
- - -
“Opravdu jste neobjevili žádné vnější narušení?” skoro prosebně se Tomáš rozhlédl po zasedačce. Odpovědělo mu pět zavrtění hlavou a jedno odmítavé zakmitání ocasem.
“Zbytek učební prezentace?”
“Kravina, učebny v segmentu 4 se používají výhradně pro výuku teoretických předmětů.”
“A taky by se snad k tomu někdo přihlásil, kdyby to byla jeho učební pomůcka.”
“Když z toho Kukaň dělá aféru? Holka, ty seš naivní.”
Vyplázla na něj jazyk.
“Opravdu to není vnější útok?” zkusil to Tomáš ještě jednou.
“Ssskontrolovali jsssme východ, sssápad, sssever, jih i prásssdnotu. Všššude klid.”
“Urbanistický útok sídelním útvarem, to tu ještě nebylo!”
“Svrhněte na nepřítele pár měst, to ho dostane do kolen!”
“Kdo do tebe ohnivou koulí, ty do něho městem!”
“No, to jsem rád, že se bavíte,” zamračil se Tomáš na své podřízené.
“Někdo musí, když ty se tváříš tak ponuře. Já bych sázel na to, že je to studentskej žertík.”
“Žertík ne, prověřili jsme všechny známé firmy a nic. A tedy upřímně, já v tom žádný vtipný potenciál nevidím.”
“Nezapomeň, že studentům připadaj vtipný divný věci.”
“Rozhodila jsem sítě, jestli se tím někdo začne chlubit, tak se to k nám dostane.”
“Nemohlo to vypadnout ze spirálové chodby?”
“Spíš ne, ta je teď docela v klidu a navíc je zrovna stočená na druhém konci Budče.”
“No a taky je to na chodbu málo dramatický. Ta by přidala alespoň stepující velrybu.”
“Hlavně to podle magických reziduí nenese ty správné stopy. A teda musím přiznat, že to má divná magická rezidua. Nenašla jsem žádnou stopu, podle které bychom vystopovali autora.”
“Co třeba mimozemská invaze?”
“Mimozemšťani jsou z obliga. Dohlížel jsem celou noc na astronomická praktika. Na orbitě čisto.”
“Navíc by se to počítalo jako vnější narušení. A jak už jsme si ujasnili, k tomu nedošlo.”
“A jsme si tím opravdu jistí?”
Slibně se rozvíjející briefing přerušil kolektivní záchvat smíchu.
“Tak já vám nevím,” povzdechl si Tomáš, “Třeba je to jenom kolektivní halucinace. Kdo tam měl včera poslední hodinu?”
“Ehm, to jsem asi byla já,” ozvalo se omluvně ode dveří.
Jako ztělesněné rozpaky tam stála profesorka Bartoňová. Učila na Budči teprve od září a ještě víc znejistěla, když se na ni upřely všechny oči v místnosti. Pod tím náhlým tlakem nepatrně couvla, ale nadechla se a začala.
“Tu poslední hodinu včera, tu jsem tam měla já. Já vám to radši přišla říct, abyste to nemuseli sami složitě zjišťovat, protože ta hodina tam nebyla v oficiálním rozvrhu, ale včera pršelo a ve 4B bylo zrovna volno.”
“Vy učíte něco s knihami,” zamračil se Tomáš.
“Bezpečnost a metodika skladování magických textů,” přikývla profesorka.
“A chápu, že knihám vadí déšť, ale nemáte nějakou vyhrazenou učebnu?”
“No,” začala se červenat, “Já mám ještě pár hodin volitelných předmětů. Se třídou tvůrčího psaní se běžně scházíme venku, protože příroda je tím nejúžasnějším zdrojem inspirace.”
“Tvůrčí psaní?” zamrkal Tomáš, “Ani jsem nevěděl, že se tohle na Budči vyučuje.”
“Budečská škola magie je pyšná na šířku škály studijních předmětů, kterou svým studentům poskytuje,” zamračila se na něj.
“To se píše v propagační brožuře,” poznamenal snaživě jeden z Tomášových podřízených.
“No tak to potom jo,” zvedl Tomáš oči k nebi a znovu se obrátil k profesorce, “A co jste na té včerejší hodině dělali?”
Profesorka Bartoňová sklopila oči a rozpačitě přejížděla špičkou boty po podlaze.
“Vytvářeli jsme základy sdíleného světa.”
“Základy sdíleného světa.” opakoval po ní Tomáš.
“No víte, když chcete prostředí, ze kterého budou při tvorbě textů vycházet různí autoři, tak je třeba ujasnit si některé věci předem. Jako geografii, demografii…”
“Budu hádat,” přerušil ji, “Vymysleli jste město.”
“Přesněji řečeno přístavní město,” usmála se stydlivě, “Tím získáte širokou škálu různých prostředí a téměř kompletní rejstřík postav.”
Tomáš nevěřícně zíral. Profesorka se usmívala. Tomáš to vzdal první.
“A proč jste ho u Libušiných vousů nechali zhmotnit?”
Její úsměv ztuhl. Otevřela pusu. Zavřela pusu. Odkašlala si. Nakonec zvedla ruku jako by se ostýchavě hlásila.
“Oni vám to vysvětlí,” naklonila se do dveří a rychlým gestem pozvala dovnitř skupinku studentů.
Bylo jich asi deset. Drželi se v houfu, tvářili se rozpačitě a pokradmu se dívali jeden na druhého. O vysvětlování se úplně mluvit nedalo. V tichém mumlavém chóru od nich zaznívalo: “No ono se to… samo se to… tak nějak… ani nevím jak… prostě tak…”
Tomáš si povzdechl, studenty si jednoho po druhém prohlédl a pak ukázal na toho, který vydržel nejdéle neuhnout očima.
“Vysvětlete mi to vy, ať se mi tu nepřekřikujete.”
Vyvolený očividně nebyl potěšen, ale nakonec to vzal sportovně a pokrčil rameny.
“Jako nás nenapadlo, že by z toho mohl bejt průser. My jako na tom sdíleným světě děláme už dýl. A včera jsme jako dávali dohromady nějaký čísla. Jak velký by to Město mělo bejt, kvůli typu obchodů a profesím a tak. A kdo by tam co potřeboval, jestli to jako sedí a není to úplná blbost. A tak jsme to jako dali na hromadu a začalo to do sebe docela zapadat. Jenomže pak Ála řekla, že vona nemá tu vizuální představivost a že ta hromada s poznámkama jí deprimuje. Že jo Álo?” obrátil se na děvče po levici. Dívka rozpačitě přikývla.
“No a tady Baryk se před ní chtěl blejsknout a začal žvanit o tom novym automatickym ilustračním kouzlu. Víte o co jde? Tak to je jako fajn. A vono to nebylo špatný, když jsme to pustili na ty naše poznámky. Že ne lidi?” dovolával se souhlasu, kterého se mu váhavě dostalo.
“Jako vyrobilo to spoustu zmetků, to jó, ale nakonec z toho vylezl slušnej půdorys a nějaký jako docela hezký vobrázky. No a tak jsme si to nějak prohlíželi a hádali se vo to, jak velkou budou mít lodní flotilu.”
“Lodní flotilu,” zopakoval Tomáš.
“Flotila je teď jako na výpravě, protože jsme se na tý velikosti nemohli shodnout,” pokrčil mluvčí rameny. “Vono pak zvonilo k večeři. Tak jsme si sbalili věci a šli jsme.”
“Takže za to může Baryk, protože to on pořád hází poznámky pod stůl a neobtěžuje se pro ně shýbat,” prohlásilo vztekle jedno z děvčat a na zmíněného spolužáka se ošklivě zamračila.
“To už je fuk,” mávl mluvčí rukou, “Stejně nám přišijou kolektivní vinu.” Obrátil se zpátky na Tomáše. “My si jako myslíme, že na těch poznámkách muselo zůstat nějaký blbý reziduum z toho ilustračního kouzla, když se tam z toho zhmotnilo město.”
“Pravděpodobně interference s tvůrčí energií skupiny,” špitla profesorka Bartoňová.
“Tak alespoň víme, do čeho jdeme,” řekl Tomáš, “Tohle by nám při odstraňování nemělo vybuchnout do tváře.”
“Vy ho chcete zničit?” vypískla nešťastně studentka, která se před okamžikem rozčilovala. “Ale co chudák Pundte?”
To Tomáše vyvedlo z konceptu a chvíli na ni tiše zíral.
Mluvčí obrátil oči ke stropu a zhluboka se nadechl.
“To je její postava. Je to sirotek, co ve Městě pečuje o toulavý psy a nakonec se ukáže, že mu patří šlechtickej titul a k tomu hromada majetku a von to jako všechno vezme a vybuduje síť psích útulků.”
“Aha,” vypravil ze sebe Tomáš. Nikdy neměl literární ambice, ale příslušná studentka se začala tvářit zavile a měl podezření, že bude ochotná bránit svůj myšlenkový konstrukt vlastním tělem. “Tak to s tím budeme muset něco udělat.”
- - -
“... a po konzultaci s oddělením magických prostorů, profesorkou Michalcovou od antropologů a se správou pozemků intenzivně pracujeme na výběru ideálního systému přesunu, způsobu navázání blízkého kontaktu a snažíme se vytipovat nejvhodnější místo za hradbami, kde bude tento vedlejší účinek moci koexistovat s budečskou školou ve vzájemné symbióze,” dokončil Tomáš zprávu a se zcela vážnou tváří se rozhlédl po obecenstvu.
Docela jasně si všiml několika členů sboru, kterým pocukávaly koutky úst. Představený Kukaň ovšem příliš pobaveně nevypadal.
“Není to trochu moc vynaložené námahy a využitých zdrojů kvůli literární fikci?” zeptal se.
“Ó, ani ne,” pousmál se Tomáš, “Studenti profesorky Bartoňové se bez váhání přihlásili jako dobrovolníci a všechna potřebná kouzla provedou ve svém volném čase. Paní profesorka se už vyjádřila, že bude jejich práci s velkou radostí dozorovat a pokládá to za vhodně vizualizovaný příklad, který bude moci využít ve svých přednáškách o bezpečnosti skladování očarovaných textů.”
“Navíc,” pokračoval Tomáš, “Profesorka Michalcová považuje možnost navázat kontakt s literární civilizací za báječnou zkušenost pro její pokročilejší postgraduální studenty.”
Kukaň se na zmíněnou profesorku ohlédl. Seděla kousek za ním a se zářivým úsměvem zběsile přikyvovala.
“No, tak když je to tak,” pokrčil Kukaň rameny, “Profesorko Bartoňová, dejte si na to příště pozor. Hranice magických prostorů jsou sice do značné míry pružné, ale úplně nepotřebujeme, aby se nám tu takové vedlejší účinky množily. To by nám to místo taky mohlo brzy dojít.”
S příšerným skřípáním odsunul židli od stolu, poradu rozpustil a odešel.
- - -
Když se Město konečně přesunulo pěkný kus za Štičí bránu, bylo zase všechno v úplném pořádku.
Až na tu obrovskou díru v podlaze učebny 4B.
Skřet údržbář stál vedle ní a smutně pozoroval kouzlem opálené okraje podlahových prken. Nakonec to nevydržel a odplivl si.
“Já se na to taky můžu vy…”