Probuzení pět minut po dvanácté

Otevřel jsem oči a viděl jenom všudypřítomnou tmu. Necítil jsem se, neměl jsem pocit, že bych se mohl hýbat. Asi jsem byl ještě moc ztuhlý ze spánku, který se mi zase rychle pod víčka přikradl a i přes varovný záškub v mysli jsem o sobě zase nevěděl.
Opět jsem se probral až ve chvíli, kdy jsem byl v pekle. Minimálně to tak bylo. Cítil jsem všechno a nejvíc ze všeho spáleninu. Co se stalo, co se děje?
Vzpomínka na všechno doputovala příliš pozdě. Byl jsem mrtvý. Ale nejsem! Křičel jsem, ale skrz plameny ve spalovně márnice mě nemohlo být slyšet.