Lovec

Slunce žhne jako nikdy. No, jako nikdy… Prostě je horko. Pot se ze mě jen řine. A to mám čepici. Aby mě neofouklo. Znalý věci – přesto pokaždé překvapen. Na co tu vlastně čekám? Až zahřmí?
Jeden kamarád cestovatel prohlásil – přijdu ke kytce, přilepím na ni včelu, vyfotím, pošlu do soutěže a mám vyděláno. Jo, kdyby to bylo tak lehké. S foťákem proklatě nízko tu dřepím už hodnou chvíli a stále nic. Jen horko je mi čím dál větší. Zatnout zuby a vytrvat.
Najednou přilétne. Včela - chvíli okouní a pak si sedá na okraj květu. Cvak a je. Tak jdem dál.