Utábořili se v torzu budovy, jež zázračně přežila divoké řádění živlů a zubu času. Krajina kolem byla depresivně zelená, i když ho ve slabé chvilce napadlo, že ekologičtí aktivisté by jistě jásali, kdyby to bývali viděli.
Taylor trávil svůj čas systematickým prohledáváním okolí. Zprvu opravdu doufal, že někde život ve své inteligentní formě zůstat musel, ale naděje už téměř pohasla.
Nova ho vždy doprovázela a – snad aby potěšila – sbírala smutné pozůstatky po původních obyvatelích. Jednou našla rozhlodanou, plesnivou buřinku, která se snad jen tajemným řízením osudu ještě nerozpadla v prach.
Tohle je tedy opravdu všechno, co zbylo? Klobouk v křoví?!
