Budeč

fandom: Budeč
pozn. Technicky se jedná o předpokračování k Juliinu Před budoucností, které je předpokračováním mojí Budoucnosti. Prostě to na mě přišlo a musela jsem si to napsat :o)

T-60
Struktura působí křehce, domeček z karet, kostky domina seskládané do spirály. Ale je pevná. Prý vydrží cokoli.
T-30
Už je téměř hotovo. Slavnostní výzdoba. Občerstvení. Rychlé kroky sem a tam. Unavené úsměvy.
T-10
Budečský představený ve slavnostním rouchu. Cvičně pokašlává a naposledy si prochází připravený projev. Právě vyškrtl celý odstavec. Musí to mít rytmus a spád.
T-3
Přinášejí poslední kámen. Dav utichá.
T-2
Potlesk.
T-1
Kámen zapadá na určené místo.
T0
„A tak se vydáváme dál po cestě pokroku! K budoucnosti!“ projev začíná.
Poslouchají. Užívají si slavnostního dne.
A nikdo z nich si nevšimne, že právě zhasla první hvězda.

Petronila Palacká Kreblíková usedla k psacímu pultíku a vytáhla papír s poznámkami k dalšímu historickému výzkumu. Dnes si brala na mušku Kunhutu z Pardubic.
"Magické artefakty, které nesou její jméno, ve skutečnosti zpravidla nebyly dílem jejím, ale dílem mužů, kteří se jí dvořili a darovali jí je, chtějíce si tímto darem zajistit její přízeň. Kunhuta sama nestvořila nic skutečně významného kromě lektvaru pro zvýšení kadeřivosti vlasů."
Vedle odstavce by se hodil Kunhutin obrázek, pomyslela si Petronila, ale kreslím bídně, takže vyvolat Kunhutu ze záhrobí je k ničemu...
počkat, a co ta mudlovská novinka? Daguerrotypie?
Zkusil už někdo udělat daguerrotypii ducha?

Fandom: Znamení šneka, Budeč
Poznámka: Postavy vystupující mi nepatří, jenom si je půjčuji. Bez dovolení. Jenom si o nich napíšu a hned je zase vrátím.
Věnování: Pro Julii.

Zima. Stesk. Bolest. Hlavně bolest.
Dlouhou dobu jsem nevnímal nic.
Pak jsem přes víčka dokázal rozlišovat světlo a stíny.
Potom přišly vzdálené ozvěny. Netuším, jestli to byly hlasy živých nebo mrtvých. Vlastně na tom nezáleží.
Jednoho dne přišlo první slovo. Po pár dnech, vlastně to mohlo být i několik týdnů, moje kůže pocítila dotek.
Své tělo jsem neovládal.
Zbyly mi jen myšlenky.
Myšlenky na něj.
Poznal jsem, když ke mně přišel. Jeho vůni bych rozeznal kdykoliv.
Nosil mi bílé voskovice. Jejich kapající vosk mi odměřoval čas. Z té poslední už nezbylo skoro nic.
Ozvaly se kroky.
Filipe, jsi to ty?

fandom: Budeč
pozn. Popravdě je to lehce pitomoučké pokračování prvního a druhého krysího drabblu, ale tak ono se to nějak snese :o)

Promluva paní D. už napravila mnohého hříšníka. A když v tak pozdní hodinu zaslechla kroky a ucítila nezaměnitelný odér, neváhala vyhlédnout kukátkem. Její příští cíl!
Přistěhoval se nedávno a dosud se tvářil spořádaně, ale zdání klame!
"Pane Kotlíku!" otevřela vyčítavě dveře.
Ten zvuk jejího souseda vylekal, že upustil klíče. Klíče a ještě cosi...
Na linu zachřastily kosti.
"Co to..." paní D. vytřeštila oči.
Krysí kostřička udělala kolečko a chytila klíče do tlamy.
"Ono je to živé!" Výkřik. Prásknutí dveří.
Kostřička vyběhla po nohavici a položila Tomášovi klíče do dlaně.
Zatímco se strefoval do zámku, brumlal si: "Houby živí, nemrtví jsou!"

fandom: Budeč
poznámka: Ale co vám mám pořád povídat…
--------------------------------------------
Ráďa vystřelil zděšeně z hodiny doktora Snědldítětikaši. Nedíval se pořádně na cestu a jen uháněl. Prostory školy už docela znal. Jak ale bylo vidět, přesto nebylo těžké se tu ztratit.
Chodba se stále zužovala a končila malými dveřmi. Věděl, že by bylo rozumnější se vrátit. Tady očividně neměl co dělat. Zvědavost ale byla silnější.
Otevřel dveře. Za nimi však nebyla očekávaná místnost ani chodba. Ráďa zatajil dech. Rám jako by vyplňovala jakási stříbřitá tekutina nebo plyn a slabě zářila. Když vztáhl ruku, ucítil chlad a vzápětí nový nával paniky.
Místnost ho vcucla a dveře za ním s hlasitou ránou zapadly.

pozn. Tak u tohohle tématu jsem po včerejším drabblu prostě nemohla jinak. Takže tohle je prachsprosté pokračování :o)

Kostka cukru letí. Chňap!
Kostřička upaluje až chrastí. Pouští kostku do čaje. Mlada ji pohladí.
"Teď se předváděj," zabručí Tomáš.

Tomáš nenápadně šťouchá do krysích kostřiček, ležících v magickém kruhu načrtnutém na katedře.
"Třída čeká, pane Kotlíku."
"Oni... jsou asi... unavení..." Tomáš se potí.

"Tady blázněj, ale na prezentaci hrály hodinu mrtvé!"
Druhá kostřička na Tomáše drze zdvihne ocas.
"Málem bych jim uvěřil, prevítům!"
"Neber si to," zasměje se Mlada a nechá kostřičku třít čumáčkem o svůj nos. "Doležal ti určitě povolí opravu."
"Prevíti pomstychtivý," procedí Tomáš.
"Ale jako domácí mazlíčci nepřekonatelní," mrkne na něj Mlada, "nech si je patentovat."

Když se podívám správným směrem, vidím budoucnost. Slavnou budoucnost. Ale možností je nekonečné množství. Stejně jako pohledů. A magie se nezajímá o lidské počítání.
Stojím před budečskou branou.
Budeč je rovnostářská. Takže co na tom, že jsem synem knížete.
Budeč je jedinečná. Takže co na tom, kde jsem dosud studoval.
Budeč je mocná. Takže co na tom, koho jsem zabil, důležité je jak.
Ale ještě pořád mají naději.
Dnes poprvé stojím před budečskou branou.
Dnes poprvé prohlásím své jméno.
Dnes poprvé požádám o vstup.
Zaklepu. Jenom jednou. A když mi neotevřou, odejdu.
Mají svou šanci.
A to je fér. Ne?

poznámka: Ve tři ráno přicházívá zvláštní inspirace.
varování: Nakonec z toho vylezlo víceméně cosi podobného poezii.

Říká se přece: Vše obrátí se v dobré
a tak se stane, že náhle prohlédneme.
Stáda jsou v pořádku a pole prospívají.
Drží se v povzdálí šelmy i nepřátelé.
Je štěstí pro všechny a všechno se nám daří.
Pak se to obrátí a stejně jako loni
přijde si jaro, vlaštovky odletí.
*
Říká se sice: nic nepřichází zkrátka,
však mrtvé období a my jsme jako slepí.
Zásob když ubývá tak nezbývá než věřit.
Přichází vlci, blíží se nepřátelé.
Je tu strach pro všechny, svět se stáčí ke zlu.
Pak se to obrátí a stejně jako loni
přijde si jaro, vlaštovky přiletí.

Jáchym se s principem aprílu setkal prvně kdysi v sedmnáctém století. Tehdá banda výrostků poslala jednoho z mladších žáčků, aby jim v knihovně vyzvedl Nečitelné pojednání o věcech zhola zbytečných.
Vrchní knihovník žáčka skoro rozplakal, když se mu vysmál, že ho vyvedli aprílem. Jáchym vystoupil ze zdi a suše muži – kterého víceméně považoval za svého podřízeného – sdělil, že dané požadavky splňuje dobrá polovina knihovny.
Od těch dob si na apríla dával velký pozor. Smál se rád, ale těmhle nuceným vtipům nevěřil. Připomínaly mu zaklínadla. Nebo kletby. Bylo v nich něco z černé magie.
Doufal, že si toho nikdo jiný nevšimne.