Jiljí si přes hlavu natáhl obrněnou kazajku, přes brnění přehodil plášť a do ruky vzal meč.
Oznámil Chňapovi, že pojede s ním.
„Pomoc,“ zařval Chňap.
„Sklapni,“ doporučil mu přívětivě Jiljí.
Vyrazili.
Na draka narazil brzy po poledni...
Teď ležel rozpláclý v příkopu a nejradši by z něj nevystrčil ani nos.
Nicméně sedlák věděl, že v mokrém příkopu chytí leda tak rýmu, draka těžko. A hlavně byl už přece tady a věděl také, že by draka nenechal ničit své pozemky. Dřív nebo později by si to s ním musel vyřídit.
A sedlák byl člověk přímočarý a rázný...
„Dobré jitro,“ začal Jiljí…
