DMD č. 4. pro 4. 4. 2016. Téma: Oděl se do oceli

"Vyvolte si dnes, komu chcete sloužit. Já a můj dům budeme sloužit Bohu."
Byl jedním ze zvědů, kteří věděli, že i nedobytná města mohou před Hospodinem padnout a ani obři se nevyrovnají Bohu andělských armád.
"Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě."
Byl tím, kdo se postavil do čela nevděčného lidu a provedl ho Jordánem. Tím, kdo jim pomohl udělat za minulostí tlustou čáru, ale zároveň na ni nezapomenout.
"Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví."
Byl tím, před jehož nezdolně pokornou vírou se zhroutily hradby Jericha.

Když byl malý, smáli se mu, že spoustu věcí nedovede, zocelil tedy svou mysl, a jakkékoli narážky pro něj už nebyly podstatné.

Ve čtrnácti se stal terčem útoků vrstevníků, protože byl slabý, zocelil tedy své tělo, a nikdo mu už nemohl ublížit,

Kolem pěta dvacítky mu zlomila srdce přítelkyně, zeemřel otec, a matka začala vést řeči o zodpovědných synech, kteří se postarají o rodinu a dají rodičům vnoučata. Aby to nebolelo, zocelil své srdce.

Nic se k němu nedostalo, a nic mu nemohlo ublížit. Nic necítil.

Po nějaké době si začal uvědomovat, o kolik horší jeho život teď vlastně je.

Neměl řidičský průkaz, ani nejmenší tušení jak se ve vozidle pohybovat na pozemních komunikacích a jen matné ponětí o tom, že nějaká pravidla existují.
Ale to mu nikdy nevadilo. Pro mechanická udělátka měl jakési přirozené porozumění.
Chápal, že je musí krmit.
Sehnat naftu nebylo jednoduché. Najít, kterým otvorem se má doplnit, bylo těžší.
Vrana ale nezastavilo nic. Byl vyděšený z rychlosti, kterou Smrtonoš postupoval a naštvaný, že ho nedokážou zastavit.
Všechno dobře promyslel, připravil... vlezl dovnitř a tank nastartoval.
Bohužel přecenil nosnost rašeliniště.
Vydrápal se ven a mezi zuby drtil kletby.
Tank jednou vyhrabou archeologové.
Smrtonoše budou muset zastavit jinak.

"Majster, to nie je môj drevený meč." odmietol so sklopenou hlavou ponúkaný dar. Prinútili ho prisahať, vtedy. Nikdy nevziať do ruky iný meč. Časom sa drevený meč stal jeho súčasťou, predĺžením ruky. Poznal ho dokonale. Vedel, ako a kedy ho použiť. Kedy ho nevyťahovať.
"Je to tvoj meč." zopakoval majster. "Čo sme ťa učili? Všetko je tu." ukázal na jeho čelo "A tu." presunul prst na jeho hruď. "Tvoj meč sa len zaodel do ocele." dodal.
**
"Zaodel sa do ocele, podobne ako ty." zašepkal majster pyšne, keď muž, z ktorého po rokoch driny vyžarovala rozvážnosť a tichá sila, opustil miestnosť.

Narodil jsem se před čtyřmi sty lety. Když mi bylo sedmnáct let, přišli si pro mě poslové Císaře. Stal jsem se jedním z vyvolených, jedním ze synů Císaře. Přežil jsem léta tréninku, jiní nebyli hodni a zemřeli. Starší nás přetvořili v dokonalé vojáky. Stal jsem se více než člověkem a přijmul učení Císaře.
V mé hrudi tlučou dvě srdce. Moje tělo je potaženo druhou kůží z plastiku. Nesu genový štěp primarcha kapituly.
Stojím na piedestalu ve zbrojnici vesmírného korábu Litanie Zhouby. Kolem mě poletují servitoři a posvátnými oleji připravují moji zbroj do bitvy.
Jsem ocel.
Jsem zhouba.
Jsem vůle Císaře.

Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
Že bude kázat bludy,
až příště půjde tudy,
jsa oděn v kůži ovčí
a pera husí.

Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
že bude zákon píti
a utopí se v síti
jako pět mrtvých hvězd
na obloze v odrazu.

Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
A kožený kabátek
nosí jen na svátek
přes týden v kádi leží
na jedno oko slepý.

Oděl se do oceli
a čeká na neděli.
jak leží srdce kámen
a v boji samet plamen
a v pondělí vstane jak král
bez koruny a tr(ů)nu.

"Dnešní téma: Srovnání historických a současných způsobů preventivní ochrany. Jak jistě víte, subjekty nám mohou vykonávání naší práce značně ztížit. Dnes probereme preventivní obranu. Kdo nám řekne nějaký příklad?"
"Bezoár."
"Výborně, bezoár se skutečně používal jako ochrana před jedy, přestože nebyl příliš spolehlivý."
"Neprůstřelná vesta."
"Správně, poměrně spolehlivý novodobý vynález. Dobromile! Zavři knihu a řekni nám taky nějaký příklad."
"Odít se do oceli."
"Dobromile, Dobromile, měl bys přestat číst ty tvoje středověké romány. Brnění, které máš zřejmě na mysli, se používalo pouze ve válce nebo při turnajích, což není práce pro profesionální odstraňovače osob, jimiž budete jednou snad i vy."

Jiljí si přes hlavu natáhl obrněnou kazajku, přes brnění přehodil plášť a do ruky vzal meč.
Oznámil Chňapovi, že pojede s ním.
„Pomoc,“ zařval Chňap.
„Sklapni,“ doporučil mu přívětivě Jiljí.

Vyrazili.

Na draka narazil brzy po poledni...

Teď ležel rozpláclý v příkopu a nejradši by z něj nevystrčil ani nos.

Nicméně sedlák věděl, že v mokrém příkopu chytí leda tak rýmu, draka těžko. A hlavně byl už přece tady a věděl také, že by draka nenechal ničit své pozemky. Dřív nebo později by si to s ním musel vyřídit.
A sedlák byl člověk přímočarý a rázný...

„Dobré jitro,“ začal Jiljí…

Jako malá jsi snila, ovlivněná vírou a příběhy trubadúrů. Později jsi přihlížela tomu, jak mladíci odcházejí z vesnice a vrhají se za pravděpodobnou smrtí a malinkou šancí, že si vyslouží rytířské ostruhy.
Ostříhala sis své dlouhé vlasy a oblékla otcovu košili. Uteklas a hlas boží sis možná vymyslela. Za odvahu, za chytrost, víru a za to, že ses zřekla ženství, tě oděli do oceli. Za to, že jsi jim vybojovala vítězství a korunu, tě zradili.
Chtěl bych se tě zeptat. Stálo ti to za to? Jenže v této chvíli je tvá odpověď nepodstatná.
Vedou tě na hranici v ženských šatech.

"Vážně chodíte na procházky?" řekl nevěřícně novinář.
"Vy snad ne?"
"Je to docela nepochopitelné. Na procházky se chodí kvůli čerstvému vzduchu a když je venku hezky."
"Vždyť je hezky."
V tom okamžiku je přerušil řev přistávající lodi.
Mluvili rádiem, ale hluk rozvibroval skafandry, že se stejně neslyšeli.
Obrovité MCT se z rozmazané šmouhy změnilo v tečku na přistávací ploše.
Při vzpomínce na vlastní přistání se pořádně zapotil.
Ještě víc při svlékání skafandru uvnitř vozítka.
"Noví kolonisté," zamumlal novinář. "Mám je vyzpovídat."
Marťan vedle něj se usmíval.
Sám si ze skafandru sundal jen protiprachový převlečník a přilbu.
Miloval rudé panorama Marsu.

První dveře byly z pružinové oceli, aby odrazily její troufalou lásku.
Druhé dveře byly z damascénské oceli, aby jí dal najevo, o kolik společenských vrstev ji převyšuje.
Třetí dveře byly z nárazuvzdorné oceli, aby snesly její vztek.
Čtvrté dveře byly z nerezavějící oceli, aby vydržely déšť jejích slz.
Páté dveře byly z žáruvzdorné oceli, aby odolaly jejímu odhodlání získat ho stůj co stůj.
Zámek šestých dveří se otevíral jeho prstenem, vymámeným v loži.
Sedmé dveře byly z papíru, aby skrz ně uslyšel jejich syna.
Osmé dveře otevřel sám a šel jí vstříc, aby ho pocelovala.
Žádné další dveře nebyly potřeba.

„Jsme tedy dohodnuti,“ oznámil Edwin Edvinovi a začal jako správný megaloman korzovat mezi stromy, takže druhý čaroděj mohl nenápadně sbalit houbu sváru. „Pokusím se tě dostat zpátky do tvé trapné sféry, výměnou za hromadu zlata a pomoc v takové malé záležitosti, jejíž detaily bys stejně nepochopil.“ Nato sáhl do svého bezedného pytle a začal lovit části zbroje.
„Pro začátek budu potřebovat ochranu.“
V jeho řeči to byl jasný pokyn, aby si to ten pitomec oblékl a koukal za něj nasazovat krk. Edvin však jakožto bůh básnictví, pivovarnictví a antikoncepce hovořil řečí jinou a bez zaváhání podával mágovi jakýsi podezřelý čtvereček.

"V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři." Izajáš 27,1

Byl dost chytrý, aby chápal význam slov jako víra, dobro, hrdinství nebo metafora.
Byl dost starý, aby si uvědomoval své místo v Hospodinově plánu.
Byl obdařen dostatečným množstvím rozmanitých hřiven, aby takový úkol mohl splnit.

„Draky je možné porazit, Georgiosi,“ pronesl mladý muž pevným, povzbudivým hlasem ke svému odrazu ve stříbrném hrudním plátu.

Oděl se jako rytíř (do odhodlání, odvahy, oddanosti cíli a do ocelového brnění) a vydal se na cestu.

Jednou mu budou říkat svatý.

Než se na nádraží objevila ta podivná kovová socha muže v životní velikosti, myslel jsem, že už mě nemůže překvapit vůbec nic. Ani kdyby do kostelních lavic zasedla celá banda mladýho Jonese a do konce nedělního shromáždění vysekli každej jedno proroctví.
„Kdo to je?“ obrátím se na radního Jeffersona a zamyslím se. „Vypadá jako náš Alonso. Ale že by zrovna lihovarník zasloužil vlastní sochu...“
„Obávám se, že to je náš Alonso.“
„A kdo ho sem dal?“
„Přijel ranním vlakem ze Chicaga. Na zádech měl vzkaz: Do mé rodiny už nepatří.“
„A podepsal se pod to někdo?“
„Nějaký Capone. Znáte ho?“

Oděl se do oceli,
ocel jej snad zocelí.

Brnění je dobrá věc,
toto není žádný hec.

Oceli nebo litiny,
případně kovů slitiny.

To vše pravý muž miluje,
též škorně z kovu nazuje.

Na hlavu z téhož přilbici,
a vůbec výstroj řinčící.

Oděn v takovém šatu,
nepřipomíná už vatu.

Omyl, rytíři hrdý,
musíš být jinak tvrdý.

Ten titul muž železný,
to úplně jinak zní.

Plavání, kolo plus maratón,
toto dnes udává správný tón.

Ocel si svlékni, trénovat začni,
a musíš býti úspěchu lačný.

Vzdálená Havaj, závod pekelný,
cíl tvůj daleký, avšak kouzelný.

Trénuj pilně každý den,
ať je z tebe Ironman!