Zotavování nebylo snadné.
Rameno ho bolelo a ještě mnohem víc ho bolela duše. K tomu začalo prošetřování následované soudním procesem.
Bylo to sakra těžké. Mnohokrát to chtěl vzdát. Vlastně sám nevěděl, proč nakonec vytrval. Možná hluboko uvnitř cítil, že když už tu zůstal, je tohle jediná cesta, jak odčinit zlo, které napáchal.
Trvalo to.
Až konečně jednoho dne pocítil, že vnitřní démon, který mu své drápy tak dlouho zarýval hluboko do mysli, začal blednout. Netušil, zda to bylo dobře zvolenou medikací, pravidelnými sezeními, hektolitry slz, kterými vyplavoval svou vnitřní temnotu, nebo kombinací toho všeho, ale po dlouhé době cítil naději.