Od druhého ročníku akademie si budoucí elitní chůvy obuv pro daný den výcviku vybíraly hodem kostkou. Jednička byly žabky, dvojka pohorky, trojka holiny, čtyřka bosé nohy, pětka tenisky, šestka loubutinky na jedenácti a půl centimetrech podpatku.
Standartní výcvikový den obsahoval rychlostní a vytrvalostní běh, překonávání překážek, plavání v oděvu, boj zblízka a střelbu na pohyblivý cíl. “Pamatujte si,” kladla jim na srdce ředitelka Bremertonová, “pro elitní chůvu je každá její obuv pracovní, protože klient je v nebezpečí nepřetržitě.”
Davině prolétla ta slova hlavou, když v okně hořícího pokoje skopla lodičky a bosa začala slézat s Mikem na zádech do bezpečí.
