Dva vznešení příbuzní

Obrázek uživatele Čespír

Zmírnit hloubku zklamání

Úvodní poznámka: 

Slash a femmeslash, obojí v náznaku, neb párovací omyly kánonu je ve fanfikci nutno narušovat.
Palamon/Arcita
Emílie/žalářníkova dcera (bo některé postavy asi nepotřebují jméno, Shakespeare, vole)

Drabble: 

Půvabná Emílie se prochází po zahradě. Má nádherné šaty, slunce ji ozařuje z té správné strany a posiluje tím její kouzlo, tak co se děje? Ti zavření chudáci mají být už dávno nalepení na svém ubohém zamřížovaném okénku a obdivovat její krásu!
Když je okénko konečně obsazené, není to vůbec k její spokojenosti, protože nahlíženo je dovnitř a navíc tou zpropadenou žalářníkovou dcerou.
„Děvče, pojď sem. Co jsi viděla? Co tam dělají? Proč jsem je neuchvátila?“
„Slečno, naši vznešení vězňové tam právě... vytvářejí antickou kulturu.“
„Takže nemám šanci?“
„Momentálně naprosto žádnou, slečno. Ale možná bych vám mohla pomoci zkrátit čekání.“

Závěrečná poznámka: 

Oni se ti Řekové taky nakonec musí přemoci a rozmnožit se, víme?

Obrázek uživatele Čespír

Křižovatka

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní drabble bez nároku na bod
vzpomínáte na raka Shylocka? na fyzikální podání Romea a Julie?

Drabble: 

Vinem se krajinou bok po boku. V dáli společný začátek, ne, neohlížej se. Zákruty ti nesluší. Ta alej třešňová, cos nedávno jí vedl, to bylo jiné. Když měsíc letí nad krajem a po mě nehrkají vozy, oživím v duchu tuto vzpomínku. Zvlním se touhou, vzedmu se mezi vyježděnými kolejemi a ráno si pěší máčí boty v loužích.
Poslední míle svírá nás plot, naštěstí není mezi námi. Zříš ten ruch na obzoru? Snad hlavní silnice? Snad pouhý přelud? Lemovaná rozkošnými keři, uhrabaná, plátky růží sypaná, když tudy kráčí svatební průvod vévodův. Křižuje i nás.
Milý můj, příteli, já se snad zamiloval.

Obrázek uživatele Čespír

Hra na rány

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní identita bez nároku na bodík

Rád bych to svedl čistě na šílenství žalářníkovy dcery, ale asi hráblo i mně. Kdo to pochopí, dostane odměnu.
Neznámá hranice mezi obdivem, přátelstvím, bromancí, láskou a žárlivostí.

Drabble: 

Hranice pranice nic více
Přivlečeni k nám. Já je tu mám. Na hrad jak rab. Z lochu se hrab. Co stojí cit. Zkus přetlačit. Přátelství láska. Dvě srdce praskaj. Sobě jsou vším. Pak prach a dým.

Za hranou hra na rány
Žárlí na prázdno. Sáhnou na dno. Ve sporu vzdor. Úprk, pak bor. Pravda ta přísná. Od krve líc má. Boj všechno stvrdí. Zemřít, tak hrdí.

Hrá Ra za vichřice
Úder a třesk. Na zbroji lesk. Vítězství, pád. Vic tebe rád. Vem si ji, milý. To svoji jsme byli.

Překročit hranice v panice
Arcita za branou. Svou smrt má schovanou.

Obrázek uživatele Čespír

Jak se dostat z vězení

Drabble: 

„Tak jak se dostaneme ven?“
„Pilník?“
„Nemám.“
„Zámečník?“
„Pokud nemáš v kapse trpasličího...“
„Žalářníkova dcera?“
„Nelíbí se mi.“
„Žalářník?“
„Moc starý.“
„Já myslel podplatit.“
„To už jsem zkoušel. Nebere.“

Když zůstal Palamon ve vězení sám (protože žalářník úplatky nebral, ale vznešený Théseus přijal výkupné rád), už mu ani ta žalářníkova dcera nepřišla tak hrozná. Koneckonců Arcita, jeho první a největší láska, byl pryč a Emílie se už také neobjevila.

„Tak jdeme na to. Jsi připravená?“
„Ano, lásko.“
„Pilník?“
„Tady.“
„Klíče?“
„Jsou v zámku.“
„Pusu.“
„Miluji tě.“
„A co tvůj otec?“
„On to snese. Lepší dcera v Thébách než v hrobě.“

-A A +A