Skořicová

Bezcílně bloumá prázdnými chodbami.
Dříve to dělával vždy, když nemohl usnout. Po schůzkách s Voldemortem. Po rozhovorech s Brumbálem. Slýchával, jak mu studenti přezdívají. Přerostlý netopýr. Vyděšeným prvňáčkům vyprávěli, jak v noci poletuje hradem a loví náměsíčné děti.
Sám si připadal spíš jako netopýr lapený do klece. Bez požehnání jednoho pána nemohl ven, bez svolení druhého dovnitř.
Teď je zpátky.
Svobodný.
Vězněn jen vzpomínkami.
Zastaví právě včas, aby nedostal do obličeje dveřmi prefektské koupelny.
Vzápětí ucítí tutéž přitažlivou vůni, která k němu obvykle stoupá z Amorova šípu.
Do županu zachumlaná Hermiona míří do ložnice a její mokré vlasy voní skořicí.