Společně
NESOUTĚŽNÍ
Předchozí část: http://sosaci.net/node/38697
Jak jsem si myslela, že předchozí kousek bude závěrem série, poslední téma mě vyvedlo z omylu.
Tak tedy ještě jednou, a tentokrát doopravdy. Série Lovců se s vámi loučí. Děkuji všem, kteří se mnou vydrželi až do konce, i těm, kteří si přečetli jen náhodné střípky.
Největší poděkování však patří Lomeril. Bez jejího svolení vecpat se do jejího světa, by toto nikdy nevzniklo. Právě proto jí nejen toto drabble, ale i celou sérii věnuji.
Každý z nás si nesl jizvy na duši, které bylo třeba postupně zahladit, pokud to bylo možné. Nebo se s nimi naučit žít.
S každým dalším krmením nám to docházelo víc. Oba jsme měli v nitru démony, se kterými jsme se museli poprat. Ale nebyli jsme na ně sami. Byť jsme stále byli dva na stejný počet hrůz, díky společnému sdílení se zdálo, jako by bolest z nich byla poloviční.
Postupně jsme se zase stávali pány svých životů. Museli jsme si opět projít výběrovým řízením, abychom obhájili pozice u Lovců.
Společně jsme loňský rok zvládli.
Společně vždy vše zvládneme.
Společně!
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A Lomeril děkuje. Vážně,
A Lomeril děkuje. Vážně, tvoje série mě nakopla ke snaze Lovce znovu překopat do vydatelné podoby a moc mě těší, že fandom zaujal. Děkuju za Tomáše a Jirku a Vaška a Nelu, kteří vznikly jen jako kompars a teď budou víc než to.
Budou? Vážně? Tak teď ti
Budou? Vážně? Tak teď ti nedám pokoj a budu tě nutit v psaní Lovců!
Hezky jsem si početl.
Hezky jsem si početl.
To mě opravdu těší.
To mě opravdu těší.
Krása
Krása
Díky
Díky
Rozděl se o bolest a společně
Rozděl se o bolest a společně ji opanuj! Velmi zajímavě uchopeno téma, krásný střípek na závěr!
Děkuji. U těch dvou jsem
Děkuji. U těch dvou jsem prostě hned tušila, jak to téma uchopit. Jako by ta série na takový konec čekala.